Právní povinnost: Porovnání verzí
d (Typo) |
(Formulace) |
||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
Striktně [[juspositivismus|positivistický]] pohled považuje dodržování práva za hodnotu ''per se'', takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí. | Striktně [[juspositivismus|positivistický]] pohled považuje dodržování práva za hodnotu ''per se'', takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí. | ||
| − | Z hlediska [[právní politika|právní politiky]] však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že [[úřad]]y a [[soud]]y se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné [[delikt]]y a delikty závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se stává, že [[:cs:postkomunismus|postkomunistické]] [[finanční úřad]]y pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné [[živnost]]níky, kteří musejí prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým [[obchodní společnost|obchodním společnostem]] tolerují stomilionové [[daňový únik|daňové úniky]]. Podobně postupují [[policie|policisté]], jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou jízdu | + | Z hlediska [[právní politika|právní politiky]] však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že [[úřad]]y a [[soud]]y se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné [[delikt]]y a delikty závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se stává, že [[:cs:postkomunismus|postkomunistické]] [[finanční úřad]]y pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné [[živnost]]níky, kteří musejí prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým [[obchodní společnost|obchodním společnostem]] tolerují stomilionové [[daňový únik|daňové úniky]]. Podobně postupují [[policie|policisté]], jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, nebezpečnou jízdu pomíjejí. |
Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství. | Právní povinnosti lze stejně jako [[subjektivní právo|subjektivní práva]] theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta [[korelace|korelativního]] [[subjektivní právo|práva]]) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je [[rodič]]ovství. | ||
Verse z 16. 11. 2005, 08:49
Právní povinnost znamená právní normou vyjádřený příkaz jednat určitým způsobem (facere, dare), určitého jednání se zdržet (omittere) nebo určité jednání strpět (pati). I když právníci hovoří o povinnosti a neuvádějí, že jde o právní povinnost, mají přesto zpravidla na mysli tento druh povinnosti a nikoli povinnost morální, občanskou, příbuzenskou, politickou atd. - to jsou pojmy, které platné právo nezná a nedisponuje aparátem schopným s nimi pracovat.
Protipólem právní povinnosti je (subjektivní) právo: povinnosti dlužníka zaplatit peněžitý dluh odpovídá právo věřitele toto plnění vyžadovat, soudem stanovené vyživovací povinnosti odpovídá právo vyživovaného na výživné, vlastnické právo je svázáno s povinností ostatních vlastníka v jeho výkonu nerušit atp.
V soukromém právu mohou sice existovat právní povinnosti bez korelativního subjektivního práva, avšak takové povinnosti jsou pojmově nevymahatelné - jejich nesplněním není nikomu působena újma.
V právu veřejném orgány veřejné moci vymáhají z úřední povinnosti dodržování všech právních norem a plnění všech právních povinností bez ohledu na to, je-li neplněním povinnosti působena skutečná újma.
Striktně positivistický pohled považuje dodržování práva za hodnotu per se, takže se nad zbytečností a neefektivitou vynakládání prostředků na vynucování nadbytečných veřejnoprávních příkazů a zákazů nezamýšlí.
Z hlediska právní politiky však není neutrální přístup k vynucování práva žádoucí, neboť v praxi vede k tomu, že úřady a soudy se z pohodlnosti zaměřují na méně závažné delikty a delikty závažnější ponechávají bez povšimnutí. Tak se stává, že postkomunistické finanční úřady pečlivě a nekompromisně kontrolují drobné živnostníky, kteří musejí prokazovat i korunové výdaje, zatímco velkým obchodním společnostem tolerují stomilionové daňové úniky. Podobně postupují policisté, jestliže na zcela přehledných úsecích kontrolují překročení maximální povolené rychlosti nebo se zaměřují obsah autolékárničky a bezohlednou, nebezpečnou jízdu pomíjejí.
Právní povinnosti lze stejně jako subjektivní práva theoreticky rozlišit na relativní a absolutní: příkladem absolutní povinnosti (povinnosti bez recipienta korelativního práva) je povinnost jet při pravém okraji vozovky, povinností relativní je rodičovství.
