Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (zkráceně Evropská úmluva o lidských právech; Úmluva, EÚLP, ECHR) je jednou z nejdůležitějších úmluv, jimiž je Česká republika vázána. Signatářské státy se v ní zavazují, že budou svým občanům garantovat standardní západoevropskou úroveň ochrany lidských práv.

Historie

Úmluva, jež je mechanismem Rady Evropy, byla prvními signatáři podepsána (= vstoupila v platnost) v Římě 4. listopadu 1950 a nabyla účinnost 3. září 1953. Z původních dvanácti signatářských států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, SRN, Nizozemí, Norsko, Turecko a Velká Británie) se počet vysokých smluvních stran rozrostl na 45 a s výjimkou Švýcarska jsou jejími účastníky všechny evropské země, včetně Ruska a zakavkazských republik. Česká a Slovenská Federativní republika podepsala Úmluvu 21. února 1991 a formálně ratifikována byla 18. března 1992.

Ne všechny signatářské státy však akceptovaly Úmluvu bez výhrad: např. Česká republika si vyhrazuje možnost trestat vojáky v činné službě trestem vězení, při jehož ukládání nemusí být dodrženy podmínky čl. 5 a 6 Úmluvy (tj. možnost ukládat tento trest bez rozhodnutí soudu a bez procesních záruk pro potrestané).[1]

Vedle základního textu Úmluvy existuje celkem 14 dodatkových (opčních) protokolů, které katalog základních práv podstatně rozšiřují. Jako poslední nabyl dne 1. dubna 2005 účinnosti Dvanáctý dodatkový protokol, který zakazuje jakoukoli formu diskriminace. Česká republika však tento protokol dosud neratifikovala.

Rozsah chráněných základních práv

V porovnání s Listinou základních práv a svobod (Listina) poskytuje Úmluva ochranu užšímu rozsahu základních práv, protože chrání jen občanská a politická práva. Existuje však několik důležitých výjimek, kdy Listina chrání základní práva v menším rozsahu než Úmluva:

1. Zatímco Listina stanoví, že každý má právo na projednání své věci soudem bez průtahů, Úmluva vyžaduje projednání v přiměřené lhůtě, tzn. neposkytuje se jí ochrana pouze proti pomalosti soudů při jednotlivých procesních úkonech, ale i proti celkově nepřiměřené době, po kterou je určitá věc projednávána.
2. Listina výslovně umožňuje výkon trestu obecně prospěšných prací i bez souhlasu odsouzeného, zatímco Úmluva takový trest zapovídá.

Základní práva chráněná Úmluvou a jejími dodatky:

• právo na život (čl. 2)
• zákaz mučení (čl. 3)
• zákaz otroctví a otrocké práce (čl. 4)
• právo na osobní svobodu a bezpečnost (čl. 5)
• právo na spravedlivý proces (fair trial) (čl. 6)
• zásada nullum crimen sine lege (čl. 7)
• právo na ochranu soukromí (čl. 8)
• svoboda smýšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 9)
• svoboda projevu (čl. 10)
• svoboda shromažďování a sdružování (čl. 11)
• právo uzavřít manželství (čl. 12)
• právo na účinné vnitrostátní prostředky ochrany základních práv (čl. 13)
• zákaz diskriminace (čl. 14 a Dvanáctý dodatkový protokol, k němuž však dosud některé státy, včetně ČR, nepřistoupily)
• ochrana soukromého vlastnictví (První dodatkový protokol)
• zákaz uvěznění pro nemožnost dostát smluvním závazkům (čl. 1 Čtvrtého dodatkového protokolu)
• právo opustit svou zemi a vrátit se zpět (čl. 2 Čtvrtého dodatkového protokolu)
• zákaz vyhoštění vlastního občana (čl. 3 Čtvrtého dodatkového protokolu)
• zákaz kolektivního vyhoštění cizinců (čl. 4 Čtvrtého dodatkového protokolu)
• zákaz trestu smrti s výjimkou války a výjimečného stavu, resp. jeho úplný zákaz (Šestý, resp. Třináctý dodatkový protokol, dosud ratifikovaný jen některými státy)
• právo obviněného na odvolání v trestním řízení (čl. 2 Sedmého dodatkového protokolu)
• právo na odškodnění za nespravedlivé odsouzení (čl. 3 Sedmého dodatkového protokolu)
• zásada ne bis in idem (čl. 4 Sedmého dodatkového protokolu)
• rovnost mezi manželi (čl. 5 Sedmého dodatkového protokolu)

Ochrana základních práv

Úmluva je výjimečná tím, že jako jeden z mála podobných dokumentů ustavila instituci, na kterou se mohou obracet občané signatářských států, jimž vnitrostátní orgány neposkytly ochranu, s individuálními stížnostmi – Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Další odkazy

• Stránka Rady Evropy věnovaná Úmluvě (v angličtině)
• Text Úmluvy v českém jazyce na stránkách Evropského soudu pro lidská práva (PDF); obsahuje známou chybu v čl. 6, kdy je tribunál překládán jako soud.