Právní skutečnost
Jako právní skutečnost se označuje právně relevantní, na lidské vůli závislý nebo nezávislý faktický nebo právní stav nebo událost, tzn. takový stav nebo události, s nimiž právo spojují vznik, zánik nebo změnu určitých subjektivních práv a právních povinností.
Příkladem jednoduché faktické právní skutečnosti (události) je smrt fysické osoby nebo vzetí obviněného do vazby, příkladem komplexní (odvozené) právní skutečností, jíž neodpovídá žádná faktická událost, je právní moc rozhodnutí nebo uplynutí lhůty pro podání odvolání. Za právní skutečnost s užším smyslu se někdy pokládá pouze faktická událost.
Právní skutečnost může sama o sobě nebo ve spojení s dalšími právními skutečnosti naplňovat určité skutkové podstaty a zakládat a rušit související právní vztahy, např. právní skutečností narození dítěte vzniká mezi dítětem a jeho rodiči právní vztah rodičovství, z něhož vyplývají pro obě strany rozsáhlá práva a právní povinnosti.
Právní skutečnosti mohou být různě řetězeny a vázány na další podmínky: např. právní skutečnost oznámení rozhodnutí doručovaného do vlastních rukou nastává tehdy, když nastane 1. doručení této písemnosti adresátu, nebo 2. jejímu odmítnutí adresátem, popř. 3. oznámení o uložení písemnosti a adresát si písemnost ani za deset dnů nevyzvedne, takže se uplatní právní fikce náhradního doručení.
Dělení právních skutečností
Právní skutečnosti se tradičně dělí do čtyř skupin:
- Právní jednání je s právem souladné jednání, které ke vzniku, zániku nebo změně práv a povinností úmyslně směřuje (právní úkon), nebo jednání, které k takovým důsledkům vede, přestože to není jeho primární účel (např. vytvoří-li malíř obraz, vznikají mu tím k němu autorská práva).
- Protiprávní jednání (delikt) je porušení práva, které způsobuje bez ohledu na vůli delikventa (a zpravidla proti ní) určité sankční důsledky, např. právo poškozeného na náhradu škody nebo odpovědnost za přestupek.
- Právní událost je na lidské vůli nezávislé dění v reálném světě, které zakládá práva a povinnosti - např. dovršením určitého věku vzniká fysické osobě nárok na starobní důchod.
- Protiprávní stav je na lidské vůli nezávislá, právu odporující událost, která má přesto určité právní důsledky.
Popsané dělení se běžně používá při výuce práva, z hlediska bližšího rozboru však nemůže obstát. Kontravalence (vzájemné vyloučení) právem dovoleného a právem zapovězeného jednání sice brání tomu, aby totéž jednání bylo zároveň právní i protiprávní, ale to neznamená, že jedním jednání nemohou být zároveň způsobeny právní i protiprávní následky: obraz vytvořený sprayem na cizí zdi je zároveň trestným činem poškozování cizí věci, ale současně s tím vznikají autorovi k vytvořenému dílu autorská práva. Podobně pochybná je kategorie protiprávního stavu: je pojmově vyloučeno, aby právní norma stanovila protiprávnost čehokoli jiného než (komisivního nebo omisivního) jedání osoby, takže termín protiprávní stav je contradictio in adiecto.
Výkladové problémy vznikají i v případě objektivní odpovědnosti za škodu: neboť tato odpovědnost dopadá na škodu, která byla způsobena bez ohledu na zavinění, a toto zavinění proto právo ani nezkoumá, nelze rozlišit, jednalo-li se u vzniku škody o protiprávní jednání škůdce nebo o pouhý protiprávní stav, za nějž škůdce odpovídá, i když škodu nezavinil.
Za vhodné je proto třeba považovat od dělení právních skutečností podle shora naznačených kritérií zcela upustit.
