Recepční zákon

Recepční zákon je zákon, jímž nový stát přebírá (přijímá, recipuje) dosud platný právní řád, zpravidla právní řád svého právního předchůdce. Může se vztahovat jak na normativní, tak na individuální právní akty.

Z hlediska českého práva jsou důležité následující recepční zákony:

• zákon č. 11/1918 Sb., jímž byl na území Československa v plném rozsahu recipován právní řád Rakouska-Uherska
• výnos Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze 16. března 1939, který pro území Protektorátu převzal dosavadní právní řád s výhradou, "pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší"
• dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb., jímž byla paušálně prohlášena za neplatná majetkoprávní jednání učiněná po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce; derogace protektorátního právního řádu proběhla via facti, bez vydání zvláštního právní aktu
• federální Ústava č. 143/1968 Sb. obsahující recepční klausuli v čl. 144
• ústavní zákon č. 4/1993 Sb., který provedl recepci práva České a Slovenské Federativní republiky Českou republikou, spolu s čl. 112 Ústavy však zbavil většinu dosavadních ústavních zákonů jejich zvláštního statusu