Lex
Lex je latinské slovo, které mělo v klasické latině význam "ustanovení", "smlouva" též "podmínka"[1].
Ve většině evropských jazyků je slovo "lex" synonymem slova "zákon" a je tak zhusta užíváno v moderní právní terminologii i v historických souvislostech. V římském právu bylo slovem "lex" označováno obecně závazné ustanovení, na němž se na návrh úředníka (nejčastěji konzula) usneslo shromáždění oprávněných občanů[2] – lex est quod populus iubet atque constituit – a bylo tak (zpočátku) kvalitativně nadřazené plebiscitu, což bylo usnesení shromáždění římských obyvatel druhé kategorie.
Obsah
Skloňování
Pád | singulár | plurál |
1. (nominativ) | lex | leges |
2. (genitiv) | legis | legium |
3. (dativ) | legi | legibus |
4. (akusativ) | legem | leges |
5. (vokativ) | lex! | leges! |
6. (ablativ) | lege | legibus |
Užití výrazu v právní terminologii
- lex scripta
- lex non scripta
- lex specialis
- lex specialis derogat generali
- lex posterior derogat priori
- lex superior derogat inferiori
- de lege ferenda
- de lege lata
- vacatio legis = legisvakance
- ratio legis
- ex lege = intra legem
- ex lex = extra legem
- contra legem
- secundum legem
- praeter legem
- in fraudem legis
Užití výrazu v souvislosti s konkrétním historickým zákonem
- Lex Beneš
- Lex Hlinka
- Lex Mareš
- Lex Masaryk
- Lex Parma
- Lex Perek
- Lex Prášek
- Lex Schwarzenberg
- Lex Štefánik