Senát
Senát (z lat. senex = starý) je horní komora českého Parlamentu. Tvoří jej 81 senátorů, z nichž je každé dva roky volena ve všeobecných volbách na funkční období šesti let jedna třetina, tj. 27 senátorů.
Protože Senát nelze tak jako Poslaneckou sněmovnu rozpustit a obnovuje se vždy jen z jedné třetiny, představuje prvek politické stability a kontinuity. Přesto je Senát nemalou částí veřejnosti vnímán jako nadbytečná instituce, poskytující "sociální zabezpečení" vysloužilým politikům, a netěší se dobré pověsti. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že dlouhodobě je zhruba 50 % veřejnosti pro jeho zrušení.
Obsah
Pravomoci
Přijímání běžných zákonů se Senát účastní pouze z vlastní vůle a má značně omezené pravomoci. Senát projednává všechny zákony schválené Poslaneckou sněmovnou, s důležitou výjimkou státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, a pokud se zněním schváleným Sněmovnou nesouhlasí, může zákon zamítnout nebo ho vrátit Sněmovně s pozměňovacími návrhy. Toto veto však Sněmovna může snadno přehlasovat prostou většinou všech poslanců.
Větší význam má Senát při přijímání ústavních zákonů a při ratifikaci některých důležitých mezinárodních smluv. Ústavní zákony musí schválit kvalifikovaná většina poslanců i senátorů a důležité mezinárodní smlouvy podle čl. 49 Ústavy musí zvlášť schválit obě komory.
Senát má rovněž zákonodárnou iniciativu, avšak na rozdíl od Sněmovny toto právo nepřísluší jednotlivě každému senátorovi, nýbrž jen komoře jako celku.
V případě, že je Sněmovna rozpouštěna, může Senát sám vydávat dočasná zákonná opatření.
Senát je rovněž jako jediný státní orgán oprávněn podat na presidenta u Ústavního soudu obžalobu pro velezradu a účastnit se řízení o ní v posici veřejného žalobce.
Jednání a orgány Senátu
Jednací procedury i orgány Senátu jsou velmi podobné sněmovním, s tím rozdílem, že Senát nemůže zřizovat vyšetřovací komise ani interpelovat členy vlády.
Senát má vlastní jednací řád, podobný sněmovnímu.
Senátorská imunita
Rozsah imunity senátora je stejný jako v případě poslance, a stejné je i její zneužívání. Podrobnosti viz články Poslanec a Poslanecká sněmovna.
Zvláštností v nadužívání senátorských výhod jsou časté služební cesty senátorů do atraktivních lokalit, vesměs bez jakéhokoli praktického významu pro práci Senátu; proto o Senátu mnozí s pohrdáním hovoří jako o "levné cestovní kanceláři".
Historie & skandály
Ačkoli zřízení Senátu bylo předvídáno Ústavou, k jeho faktickému ustavení došlo až volbami 15. – 16. 11. 1996. Ostatní řádné volby se konaly v těchto termínech:
- 13.– 14. 11. 1998
- 12. 11. 2000
- 25. – 26. 10. 2002
- 5. – 6. 11. 2004
- 20. – 21. 10. 2006
- 17. – 18. 10. 2008
- 15. – 16. 10. 2010
- 12. – 13. 10. 2012
Mnohem vhodnější než toto chaotické vyhlašování voleb by bylo stanovit, že senátní volby se konají každý sudý rok první listopadový pátek a sobotu.
Paradoxně se navzdory široce rozšířenému přesvědčení o zbytečnosti Senátu jednotliví senátoři těší poměrně vysoké prestiži; to souvisí s odlišným mechanismem jejich volby: zatímco poslanci jsou voleni poměrným systémem na stranických kandidátkách, senátor musí svůj mandát vybojovat ve dvoukolové většinové volbě. Senátoři si proto nemohou dovolit takové excesy, jaké jsou běžné u poslanců, neboť by to znamenalo, že v příštích volbách by nebyli zvoleni a museli by se ucházet o místo na stranické kandidátce v parlamentních volbách.
To postihlo např. bývalého senátora Jana Kavana, který v r. 1998 v silné opilosti poškodil několik zaparkovaných osobních automobilů a poté využil své imunity a odmítl podrobit se dechové zkoušce na alkohol. V následujících volbách v r. 2000 pak Kavan podlehl málo známému kandidátovi Čtyřkoalice.
Jiné významy
Kvůli prestiži starého římského Senátu byla takto označena i jiná tělesa, např. akademické senáty vysokých škol nebo jejich fakult.
Z málo pochopitelných důvodů je jako „senát“ v českém právním řádu označeno oddělení soudu (angl. panel). Historicky byly senáty vrcholných soudů pětičlenné, přičemž § 8 odst. 1 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, bylo stanoveno, že 2 soudcové jsou z povolání a 3 jsou laici. To však nestačilo a § 23 zákona č. 66/1952 Sb., o organisaci soudů, byla soudní soustava plně sovětisována: „Trestní a občanskoprávní kolegium rozhoduje jako soud druhé stolice v senátech složených ze tří soudců příslušného kolegia a dvou soudců z lidu, vojenské kolegium v senátech složených ze tří vojenských soudců vojenského kolegia a dvou soudců z lidu; jinak rozhoduje trestní a občanskoprávní kolegium v senátech složených ze tří soudců příslušného kolegia, vojenské kolegium v senátech složených ze tří vojenských soudců.“[1] Od té doby jsou sovětská tříčlenná soudní oddělení v českých zemích dodnes.
