Právní skutečnost
Právní skutečnost je factum (faktický stav nebo událost), které má právní účinek (působí právní následek). Někdy se pod právní skutečnost podřazují i odvozené, nepřímé události a stavy.
Obsah
Příkladem jednoduché právní skutečnosti (události) je smrt fysické osoby nebo vzetí obviněného do vazby, příkladem komplexní (odvozené) právní skutečností, jíž neodpovídá žádná faktická událost, je právní moc rozhodnutí nebo uplynutí lhůty pro podání odvolání.
Právní skutečnost může sama o sobě nebo ve spojení s dalšími právními skutečnosti naplňovat určité skutkové podstaty a zakládat a rušit související právní vztahy, např. právní skutečností narození dítěte vzniká mezi dítětem a jeho rodiči právní vztah rodičovství, z něhož vyplývají pro obě strany rozsáhlá práva a právní povinnosti.
Právní skutečnosti mohou být různě řetězeny a vázány na další podmínky: např. právní skutečnost oznámení rozhodnutí doručovaného do vlastních rukou nastává tehdy, když nastane 1. doručení této písemnosti adresátu, nebo 2. její odmítnutí adresátem, popř. 3. oznámení o uložení písemnosti a adresát si písemnost ani za deset dnů nevyzvedne, takže se uplatní právní fikce náhradního doručení.
Tradiční dělení právních skutečností
Právní skutečnosti se tradičně dělí do čtyř skupin:
- Právní jednání je s právem souladné jednání, které ke vzniku, zániku nebo změně práv a povinností úmyslně směřuje (právní úkon), nebo jednání, které k takovým důsledkům vede, přestože to není jeho primární účel (např. vytvoří-li malíř obraz, vznikají mu tím k němu autorská práva).
- Protiprávní jednání (delikt) je porušení práva, které způsobuje bez ohledu na vůli delikventa (a zpravidla proti ní) určité sankční důsledky, např. právo poškozeného na náhradu škody nebo odpovědnost za přestupek.
- Právní událost je na lidské vůli nezávislé dění v reálném světě, které zakládá práva a povinnosti – např. dovršením určitého věku vzniká fysické osobě nárok na starobní důchod.
- Protiprávní stav je na lidské vůli nezávislá, právu odporující událost, která má přesto určité právní důsledky (např. zledovatělý chodník, povodeň, nemoc.)
Kritika tradičního dělení právních skutečností
Popsané dělení se běžně používá při výuce práva, z hlediska bližšího rozboru však nemůže obstát, neboť skutečnost příliš zjednodušuje. Kontravalence (vzájemné vyloučení) právem dovoleného a právem zapovězeného jednání sice brání tomu, aby totéž jednání bylo zároveň právní i protiprávní, ale to neznamená, že jedním jednání nemohou být zároveň způsobeny právní i protiprávní následky: obraz vytvořený sprayem na cizí zdi je zároveň trestným činem poškozování cizí věci, ale současně s tím vznikají autorovi k vytvořenému dílu autorská práva. Podobně pochybná je kategorie protiprávního stavu: je pojmově vyloučeno, aby právní norma stanovila protiprávnost čehokoli jiného než (komisivního nebo omisivního) jednání osoby, takže termín protiprávní stav je contradictio in adiecto.
Výkladové problémy vznikají i v případě objektivní odpovědnosti za škodu: neboť tato odpovědnost dopadá na škodu, která byla způsobena bez ohledu na zavinění, a toto zavinění proto právo ani nezkoumá, nelze rozlišit, jednalo-li se u vzniku škody o protiprávní jednání škůdce nebo o pouhý protiprávní stav, za nějž škůdce odpovídá, i když škodu nezavinil.
Za vhodnější je proto třeba považovat od dělení právních skutečností podle shora naznačených kritérií zcela upustit a omezit se na rozlišování právních skutečností spočívajících ve vědomém (volním) jednání a právních skutečností od lidské vůle přímo neodvislých. Oba typy právních skutečností vedou k založení práv a právních povinností, které s nimi právo spojuje (to je definiční znak právní skutečnosti), přičemž některé z těchto právních důsledků mohou mít sankční povahu. Protiprávní jednání je pak na místě definovat zvlášť jako zaviněné porušení právní povinnosti.
Obhajoba tradičního dělení právních skutečností
Není naprosto nutné, aby pojmy byly disjunktní. Ta samá právní skutečnost může být zároveň právní, zároveň protiprávní. Např. cizoložství může být zároveň deliktem, ale zároveň též právní událostí vzniku otcovství.
Protiprávní stav je buď výsledek protiprávního jednání, nebo výsledek zásahu vyšší moci, za nějž však někdo nese objektivní odpovědnost. Pokud právní norma stanoví absolutní oprávnění, může též stanovit absolutní povinnosti.
