Ústavní právo
Ústavní právo je právní odvětví zabývající se ústavou a jejím výkladem.
Bojující demokracie
Z antidemokratické koncepce bojující demokracie vychází německý základní zákon z roku 1949, který podle svého názvu není ústavou, protože měl být prozatímní. Jedná se celkem o 4 články: Čl. 9 odst. 2 dovoluje zakázat spolky, které jsou proti „ústavnímu pořádku“ (verfassungsgemäße Ordnung), podle čl. 18, kdo zneužívá lidská práva, je ztrácí, podle čl. 21 odst. 2 politické strany, jejichž cílem je poškodit nebo odstranit „svobodný demokratický základní pořádek“ (freiheitliche demokratische Grundordnung), jsou protiústavní a konečně čl. 33 dává zmocnění, aby ze státní služby mohli být vyloučeni neloyální lidé (Berufsverbot).
Prameny ústavního práva v České republice
- Ústava České republiky
- Listina základních práv a svobod
- mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10 Ústavy
- ústavní zákony ve smyslu čl. 112, odstavec 1 Ústavy
- akty referenda
- rozhodnutí Ústavního soudu
- zákony upravující činnost ústavních orgánů, ústavních práv a svobod občanů, státního občanství, postavení cizinců apod.
- ústavní zákony přijaté v době federace (dle čl. 112 odstavec 3 Ústavy však ztratily sílu ústavních zákonů a staly se běžnými zákony)
- všechny ostatní zákony, jejichž přijetí Ústava předpokládá, tedy např. volební zákon, zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, zákon o jednacím řádu Senátu, zákon o Ústavním soudu atd.
- zákonná opatření Senátu dle čl. 33 Ústavy (dosud však nebylo žádné vydáno)
- některá rozhodnutí presidenta republiky (např. rozhodnutí o vyhlášení amnestie)
Vizte též
Další odkazy
- lid v. Komár – manifest bojující demokracie soudce Výborného
- en:Entrenched clause (anglicky)
