Občanské právo: Porovnání verzí

Verse z 3. 12. 2012, 08:55

Občanské právo (civilistika) je právní odvětví, zabývající se soukromoprávními vztahy.

V nejobecnějším pojetí pokrývá civilistika celou oblast těchto vztahů, častěji se však chápe zúženě a omezuje se na ty vztahy, které nejsou obchodní nebo pracovní a nejsou proto předmětem zájmu zvláštních soukromoprávních odvětví jako je obchodní právo nebo pracovní právo, které jsou pro svůj význam a složitost pojímána samostatně.

Systematika občanského práva se v průběhu věků měnila. Tradiční bylo Gaiovo, dělení na osoby, věci a žaloby. Pandektární nauka, která se promítla do BGB, tripartici nahradila dělením na 5 dílů: obecnou část a zvláštní část: právo závazkové, věcná práva, rodinné právo a právo dědické. Z pedagického hlediska je vhodné vycházet ze systematiky NOZ a občanské právo v užším slova smyslu členit takto:

1. obecná část
   1. právní principy
   2. osoby, včetně zastoupení
   3. věci
   4. právní skutečnosti: právní jednání & právní události
   5. vady: neúčinnost & promlčení
2. zvláštní část
   1. rodina
   2. věcná práva: držba, vlastnictví a věcná práva k cizím věcem
   3. dědictví – je tradiční částí občanského práva. Principy právní úpravy dědění jsou starobylého původu; moderní úprava dědického práva vychází z římského práva.
   4. závazky: smlouva & delikt

Stranou zůstává směnečné právo a spotřebitelské právo atd.

Civilisté

Za zakladatele české civilistiky je považován Antonín Randa, z pozdějších osobností zde vynikli Jan Krčmář a Jaromír Sedláček. Hlavní veličinou kommunistického občanského práva byl Viktor Knapp. V současné době česká civilistika výraznou a všeobecně uznávanou osobnost postrádá, největší šanci stát se jí má patrně Karel Eliáš.

V poslední době se stále více prosazuje nejmladší generace:

1. Filip Melzer z PF UP,[1]
2. Petr Tégl z PF UP,[2],
3. Petr Bezouška z PF UP,[3],
4. Milan Hulmák z PF UP,[4]
5. David Elischer z PF UK,[5]
6. Ondřej Frinta z PF UK,[6]
7. Alexandr Thöndel z PF UK,[7]
8. Markéta Selucká z PF MU[8] a
9. doc. Kateřina Ronovská z PF MU.[9]

Vady nynějšího občanského práva

„Pokud jde o formu smluv a projevů vůle vůbec, poznamenává zdejší právo kult kogentních nařízení písemné formy v míře v evropském kulturním kontextu naprosto nebývalé. Osnova [NOZ] tuto přebujelost odklizuje a povinnost zachovat písemnou formu zachovává jen pro nejnutnější případy (např. zřizování věcných práv k nemovitým věcem, ručitelské prohlášení, uznání dluhu).“[10]

Vizte též

• právo na ochranu osobnosti
• spotřebitelské právo
• směnečné právo
• občanský zákoník
  • nový občanský zákoník
  • evropský občanský zákoník
• obchodní právo
• římské právo