Občanské právo: Porovnání verzí
(aktualisace) |
|||
| (Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Občanské právo''' (civilistika) je odvětví | + | '''Občanské právo''' (civilistika) je [[právní odvětví]], zabývající se [[soukromé právo|soukromoprávními]] vztahy. |
| − | + | V nejobecnějším pojetí pokrývá civilistika celou oblast těchto vztahů, častěji se však chápe zúženě a omezuje se na ty vztahy, které nejsou obchodní nebo pracovní a nejsou proto předmětem zájmu zvláštních soukromoprávních odvětví jako je [[obchodní právo]] nebo [[pracovní právo]], které jsou pro svůj význam a složitost pojímána samostatně. | |
| − | Za zakladatele české civilistiky je považován [[Antonín Randa]], z pozdějších osobností zde vynikli | + | Systematika občanského práva se v průběhu věků měnila. Tradiční bylo [[Gaius|Gaiovo]], dělení na [[osoba|osoby]], [[věc]]i a [[žaloba|žaloby]]. Pandektární nauka, která se promítla do [[BGB]], tripartici nahradila dělením na 5 dílů: obecnou část a zvláštní část: právo závazkové, věcná práva, rodinné právo a právo dědické. Z pedagického hlediska je vhodné vycházet ze systematiky NOZ a občanské právo v užším slova smyslu členit takto: |
| + | # [[obecná část]] | ||
| + | ## [[právní princip]]y | ||
| + | ## [[osoba|osoby]], včetně [[zastoupení]] | ||
| + | ## [[věc]]i | ||
| + | ## [[právní skutečnost]]i: [[právní jednání]] & [[právní událost]]i | ||
| + | ## [[vada|vady]]: [[neúčinnost]] & [[promlčení]] | ||
| + | # [[zvláštní část]] | ||
| + | ## [[rodina]] | ||
| + | ## [[věcná práva]]: [[držba]], [[vlastnictví]] a [[věcná práva k cizím věcem]] | ||
| + | ## [[dědictví]] – je tradiční částí občanského práva. Principy právní úpravy [[dědění]] jsou starobylého původu; moderní úprava dědického práva vychází z [[římské právo|římského práva]]. | ||
| + | ## [[závazek|závazky]]: [[smlouva]] & [[delikt]] | ||
| + | |||
| + | Stranou zůstává [[směnečné právo]] a [[spotřebitelské právo]] atd. | ||
| + | |||
| + | == Civilisté == | ||
| + | Civilistika v dnešním pojetí se rozvíjí od konce 18. století. Jedním z prvních moderních civilistů byl Christoph Christian, baron von Dabelow (1768–1830), který vydal ''System der heutigen Civilrechtsgelahrtheit'' (Hemmerde und Schwetschke, Halle 1794), ve druhém vydání jako ''System des gesamten heutigen Civilrechts'' (1796, 560 pp.). | ||
| + | |||
| + | Za zakladatele české civilistiky je považován [[Antonín Randa]], z pozdějších osobností zde vynikli [[Jan Krčmář]] a [[Jaromír Sedláček]]. Hlavní veličinou kommunistického občanského práva byl [[Viktor Knapp]]. V současné době česká civilistika výraznou a všeobecně uznávanou osobnost postrádá, největší šanci stát se jí má patrně [[Karel Eliáš]]. | ||
| + | |||
| + | V poslední době se stále více prosazuje nejmladší generace: | ||
| + | # [[Filip Melzer]] z PF UP,[http://www.pf.upol.cz/menu/struktura-pf/katedry/katedra-obcanskeho-prava-a-pracovniho-prava/sablony/judr-filip-melzer-phd-llm/] | ||
| + | # [[Petr Tégl]] z PF UP,[http://pf2010.upol.cz/index.php?id=7978], | ||
| + | # [[Petr Bezouška]] z PF UP,[http://www.pf.upol.cz/menu/struktura-pf/katedry/katedra-obcanskeho-prava-a-pracovniho-prava/sablony/judr-petr-bezouska-phd/], | ||
| + | # [[Milan Hulmák]] z PF UP,[http://www.pf.upol.cz/menu/struktura-pf/katedry/katedra-obcanskeho-prava-a-pracovniho-prava/sablony/judr-milan-hulmak-phd/] | ||
| + | # [[David Elischer]] z PF UK,[http://www.prf.cuni.cz/clovek.php?id_clovek=1482] | ||
| + | # [[Ondřej Frinta]] z PF UK,[http://www.prf.cuni.cz/clovek.php?id_clovek=1466] | ||
| + | # [[Alexandr Thöndel]] z PF UK,[http://www.prf.cuni.cz/clovek.php?id_clovek=1561] | ||
| + | # [[Markéta Selucká]] z PF MU[http://www.muni.cz/people/42875] a | ||
| + | # doc. [[Kateřina Ronovská]] z PF MU.[http://www.muni.cz/people/15006] | ||
| + | |||
| + | == Vady předchozího občanského práva == | ||
| + | „Pokud jde o formu smluv a projevů vůle vůbec, poznamenává zdejší právo kult kogentních nařízení písemné formy v míře v evropském kulturním kontextu naprosto nebývalé. Osnova [NOZ] tuto přebujelost odklizuje a povinnost zachovat písemnou formu zachovává jen pro nejnutnější případy (např. zřizování věcných práv k nemovitým věcem, ručitelské prohlášení, uznání dluhu).“[http://pravniradce.ihned.cz/c4-10078260-40207140-F00000_d-navrh-ceskeho-obcanskeho-zakoniku-obrat-paradigmat-sup-1-sup] | ||
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
| + | * [[právo na ochranu osobnosti]] | ||
| + | * [[spotřebitelské právo]] | ||
| + | * [[směnečné právo]] | ||
| + | * [[občanský zákoník]] | ||
| + | ** [[nový občanský zákoník]] | ||
| + | ** [[evropský občanský zákoník]] | ||
* [[obchodní právo]] | * [[obchodní právo]] | ||
| + | * [[římské právo]] | ||
[[Kategorie:Občanské právo| ]] | [[Kategorie:Občanské právo| ]] | ||
| + | |||
| + | [[bar:Privatrechd]] | ||
| + | [[bs:Građansko pravo]] | ||
| + | [[ca:Dret privat]] | ||
| + | [[cs:Občanské právo]] | ||
| + | [[de:Privatrecht]] | ||
| + | [[el:Αστικό Δίκαιο]] | ||
| + | [[en:Private law]] | ||
| + | [[eo:Civila juro]] | ||
| + | [[es:Derecho civil]] | ||
| + | [[et:Eraõigus]] | ||
| + | [[fa:حقوق خصوصی]] | ||
| + | [[fr:Droit privé]] | ||
| + | [[fy:Boargerlik rjocht]] | ||
| + | [[gl:Dereito civil]] | ||
| + | [[he:המשפט הקונטיננטלי]] | ||
| + | [[hr:Građansko pravo]] | ||
| + | [[it:Diritto civile]] | ||
| + | [[ja:民法]] | ||
| + | [[ka:სამოქალაქო სამართალი]] | ||
| + | [[ko:민법]] | ||
| + | [[lt:Civilinė teisė]] | ||
| + | [[nl:Burgerlijk recht]] | ||
| + | [[nn:Privatrecht]] | ||
| + | [[no:Privatrett]] | ||
| + | [[pl:Prawo cywilne]] | ||
| + | [[pt:Direito civil]] | ||
| + | [[ru:Гражданское право]] | ||
| + | [[sk:Súkromné právo]] | ||
| + | [[sl:Civilno pravo]] | ||
| + | [[sv:Civilrätt]] | ||
| + | [[th:กฎหมายเอกชน]] | ||
| + | [[uk:Цивільне право]] | ||
| + | [[zh:民法]] | ||
Aktuální verse z 20. 3. 2014, 13:25
Občanské právo (civilistika) je právní odvětví, zabývající se soukromoprávními vztahy.
V nejobecnějším pojetí pokrývá civilistika celou oblast těchto vztahů, častěji se však chápe zúženě a omezuje se na ty vztahy, které nejsou obchodní nebo pracovní a nejsou proto předmětem zájmu zvláštních soukromoprávních odvětví jako je obchodní právo nebo pracovní právo, které jsou pro svůj význam a složitost pojímána samostatně.
Systematika občanského práva se v průběhu věků měnila. Tradiční bylo Gaiovo, dělení na osoby, věci a žaloby. Pandektární nauka, která se promítla do BGB, tripartici nahradila dělením na 5 dílů: obecnou část a zvláštní část: právo závazkové, věcná práva, rodinné právo a právo dědické. Z pedagického hlediska je vhodné vycházet ze systematiky NOZ a občanské právo v užším slova smyslu členit takto:
- obecná část
- zvláštní část
- rodina
- věcná práva: držba, vlastnictví a věcná práva k cizím věcem
- dědictví – je tradiční částí občanského práva. Principy právní úpravy dědění jsou starobylého původu; moderní úprava dědického práva vychází z římského práva.
- závazky: smlouva & delikt
Stranou zůstává směnečné právo a spotřebitelské právo atd.
Civilisté
Civilistika v dnešním pojetí se rozvíjí od konce 18. století. Jedním z prvních moderních civilistů byl Christoph Christian, baron von Dabelow (1768–1830), který vydal System der heutigen Civilrechtsgelahrtheit (Hemmerde und Schwetschke, Halle 1794), ve druhém vydání jako System des gesamten heutigen Civilrechts (1796, 560 pp.).
Za zakladatele české civilistiky je považován Antonín Randa, z pozdějších osobností zde vynikli Jan Krčmář a Jaromír Sedláček. Hlavní veličinou kommunistického občanského práva byl Viktor Knapp. V současné době česká civilistika výraznou a všeobecně uznávanou osobnost postrádá, největší šanci stát se jí má patrně Karel Eliáš.
V poslední době se stále více prosazuje nejmladší generace:
- Filip Melzer z PF UP,[1]
- Petr Tégl z PF UP,[2],
- Petr Bezouška z PF UP,[3],
- Milan Hulmák z PF UP,[4]
- David Elischer z PF UK,[5]
- Ondřej Frinta z PF UK,[6]
- Alexandr Thöndel z PF UK,[7]
- Markéta Selucká z PF MU[8] a
- doc. Kateřina Ronovská z PF MU.[9]
Vady předchozího občanského práva
„Pokud jde o formu smluv a projevů vůle vůbec, poznamenává zdejší právo kult kogentních nařízení písemné formy v míře v evropském kulturním kontextu naprosto nebývalé. Osnova [NOZ] tuto přebujelost odklizuje a povinnost zachovat písemnou formu zachovává jen pro nejnutnější případy (např. zřizování věcných práv k nemovitým věcem, ručitelské prohlášení, uznání dluhu).“[10]
