Trestný čin: Porovnání verzí
d (Stránka Formální a materiální pojetí trestného činu přemístěna na stránku Trestný čin) |
(záhlaví et al.) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
+ | '''Trestný čin''' je nejzávažnější protiprávní jednání. | ||
+ | |||
+ | == Druhy trestných činů == | ||
+ | * [[Zločin]] | ||
+ | * [[Přečin]] | ||
+ | * [[Přestupek]] – obvykle bývá považován za pouhý [[správní delikt]]. | ||
+ | |||
+ | == Formální a materiální pojetí trestného činu == | ||
Komplementární principy '''formálního a materiálního pojetí''' [[trestný čin|trestného činu]] určují pojmové vymezení (definici) trestného činu v daném [[právní řád|právním řádu]]. Patří proto k nejdůležitějším otázkám trestněprávní politiky každého [[stát]]u. | Komplementární principy '''formálního a materiálního pojetí''' [[trestný čin|trestného činu]] určují pojmové vymezení (definici) trestného činu v daném [[právní řád|právním řádu]]. Patří proto k nejdůležitějším otázkám trestněprávní politiky každého [[stát]]u. | ||
Řádka 11: | Řádka 19: | ||
{{Viztéž}} | {{Viztéž}} | ||
* zásada [[nullum crimen sine lege]] | * zásada [[nullum crimen sine lege]] | ||
+ | |||
+ | [[af:Misdaad]] | ||
+ | [[bg:Престъпление]] | ||
+ | [[da:Kriminalitet]] | ||
+ | [[de:Verbrechen]] | ||
+ | [[eo:krimo]] | ||
+ | [[en:Crime]] | ||
+ | [[es:Crimen]] | ||
+ | [[et:Kuritegu]] | ||
+ | [[fi:Rikos]] | ||
+ | [[fr:Crime]] | ||
+ | [[he:עבירה]] | ||
+ | [[nl:Misdaad]] | ||
+ | [[ja:犯罪]] | ||
+ | [[pl:Przestępstwo]] | ||
+ | [[pt:Crime]] | ||
+ | [[simple:Crime]] | ||
+ | [[zh:犯罪]] |
Verse z 3. 10. 2005, 10:57
Trestný čin je nejzávažnější protiprávní jednání.
Druhy trestných činů
- Zločin
- Přečin
- Přestupek – obvykle bývá považován za pouhý správní delikt.
Formální a materiální pojetí trestného činu
Komplementární principy formálního a materiálního pojetí trestného činu určují pojmové vymezení (definici) trestného činu v daném právním řádu. Patří proto k nejdůležitějším otázkám trestněprávní politiky každého státu.
Materiální pojetí trestného činu je starší a vychází z požadavku, aby byly jako trestné činy stíhány ty skutky, které jsou pro společnosi reálně škodlivé. Jejich podřazení konkrétním skutkovým podstatám je v tomto chápání trestnosti méně významné a skutkové podstaty mohou být proto vymezeny relativně volně až vágně. Materiální pojetí se uplatňuje např. v anglickém právu, které akcentuje roli soudu při rozhodování o vině, a bývá obvyklé i v autoritativních režimech, pro něž je atraktivní jeho flexibilita a obtížná přezkoumatelnost trestních rozsudků. Typickým představitelém takového trestního práva bylo právo sovětské. Do extrému toto pojetí zašlo v nacistickém Německu (Roland Freisler). Na území České republiky se materiální pojetí prosadilo trestním zákonem z r. 1950, který platil až do r. 1961.
Formální pojetí trestného činu spočívá na přesném vymezení jednotlivých skutkových podstat; společenská škodlivost určitého jednání se vyvozuje ze samotného faktu, že byla naplněna daná skutková podstata, a konkrétní nebezpečnost skutku (materiální znak) slouží jen jako korektiv, k němuž se přihlíží v případech, kdy je skutek po formální stránce trestným činem, ale jeho faktická nebezpečnost pro společnost je minimální. Toto pojetí je modernější, poskytuje vyšší stupeň právní jistoty a není tak snadno zneužitelné jako materiální pojetí trestného činu. Jeho nevýhodu lze spatřovat v tom, že posuzování materiálního znaku trestného činu není obligatorní, ale má funkci pouhého korektivu a orgány činné v trestním řízení (státní zástupce a soud) při rozhodování, zda tento korektiv uplatnit, postupují podle zásady oportunity. Obecně lze říci, že k formálnímu pojetí trestného činy směřuje celý systém kontitentální právní kultury.
Platný trestní zákon (zákon č. 140/1961 Sb.) představuje smíšený formálně-materiální model. Z materiálního pojetí předchozího údobí si tento kodex podržel obligatorní posuzování nebezpečnosti skutku pro společnost (materiální znak) a vágní vymezení některých skutkových podstat (např. výtržnictví), požadavek naplnění formálních znaků skutkové podstaty je tu však striktní a většina skutkových podstat je definována dostatečně určitým způsobem.
Připravovaný trestní zákoník zásadu materiálního pojetí úplně opouští a po více než půlstoletí vrací do českého práva formální pojetí trestného činu. Proti této změně se však objevil poměrně silný odpor a počítá se i s variantou, že se ryze formální pojetí trestnosti neprosadí.
- zásada nullum crimen sine lege