Právní předpis: Porovnání verzí
(+amnestie) |
(+ČNB) |
||
Řádka 8: | Řádka 8: | ||
# nařízení | # nařízení | ||
#* [[vládní nařízení]] | #* [[vládní nařízení]] | ||
− | #* [[vyhláška]] ([[ústřední správní úřad|ústředního správního úřadu]], obvykle [[ministerstvo|ministerstva]] | + | #* [[vyhláška]] ([[ústřední správní úřad|ústředního správního úřadu]], obvykle [[ministerstvo|ministerstva]], nebo [[ČNB|České národní banky]]) |
#* [[vyhláška]] ([[obec|obce]] nebo [[kraj]]e) – v samostatné působnosti | #* [[vyhláška]] ([[obec|obce]] nebo [[kraj]]e) – v samostatné působnosti | ||
#* [[nařízení]] ([[obec|obce]] nebo [[kraj]]e) – v přenesené působnosti | #* [[nařízení]] ([[obec|obce]] nebo [[kraj]]e) – v přenesené působnosti |
Verse z 14. 10. 2005, 19:20
Právní předpis je soubor obecně závazných právních norem, které tvoří součást právního řádu.
V českém právu existují následující druhy právních předpisů:
- zákony
- ústavní zákon, zejména Ústava. Je pochybné, že zákon o ústavním soudu nemá postavení ústavního zákona.
- zákon
- zákonné opatření Senátu
- nařízení
- vládní nařízení
- vyhláška (ústředního správního úřadu, obvykle ministerstva, nebo České národní banky)
- vyhláška (obce nebo kraje) – v samostatné působnosti
- nařízení (obce nebo kraje) – v přenesené působnosti
- rozhodnutí presidenta republiky o amnestii
Listina základních práv a svobod byla vyhlášena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Ten po rozpadu federace v roce 1992 pozbyl status ústavním zákona, avšak Listina samotná byla republikována jako součást ústavního pořádku. Byla novelisována ústatním zákonem č. 162/1998 Sb., takže nyní je nepochybné, že má status ústavního zákona.
Součástí právního řádu a právním předpisem v širším smyslu jsou i Parlamentem ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy a po vstupu České republiky do Evropské unie v r. 2004 i tzv. samovykonatelná ustanovení unijní legislativy.
Struktura právního předpisu
Je upravena v čl. 25 legislativních pravidel:
- části („ČÁST PRVNÍ“)
- hlavy („HLAVA I“)
- díly („Díl 1“)
- oddíly („Oddíl 1“)