President: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
d (Link)
(Změny)
Řádka 3: Řádka 3:
 
V České republice je zvykem používat v tomto významu termín '''předseda''', jde-li o funkci, nebo '''předsedající''', jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá '''předsednictvo'''. Výjimkou jsou [[Policie České republiky]], která má své presidium a policejního presidenta, [[Nejvyšší kontrolní úřad]] a některá profesní sdružení (Česká lékařská komora apod.).
 
V České republice je zvykem používat v tomto významu termín '''předseda''', jde-li o funkci, nebo '''předsedající''', jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá '''předsednictvo'''. Výjimkou jsou [[Policie České republiky]], která má své presidium a policejního presidenta, [[Nejvyšší kontrolní úřad]] a některá profesní sdružení (Česká lékařská komora apod.).
  
−
== President republiky ==
+
= President republiky =
  
 
'''President republiky''' je republikánskou [[hlava státu|hlavou státu]]. V monarchiích mu odpovídá monarcha: císař, král, kníže, šah apod. V českém kontextu, kde se termínu ''president'' v jiné souvislosti užívá jen zřídka, je přívlastek "republiky" obvyklé vynechávat. Platná [[Ústava]] však hovoří o presidentu republiky, což mimo jiné znamená, že není na závadu, jestliže svého vrcholného představitele jako presidenta označují některá [[občanské sdružení]], neboť nemůže dojít k záměně; působí to však poněkud neuměřeně (např. president karlovarského filmového festivalu).
 
'''President republiky''' je republikánskou [[hlava státu|hlavou státu]]. V monarchiích mu odpovídá monarcha: císař, král, kníže, šah apod. V českém kontextu, kde se termínu ''president'' v jiné souvislosti užívá jen zřídka, je přívlastek "republiky" obvyklé vynechávat. Platná [[Ústava]] však hovoří o presidentu republiky, což mimo jiné znamená, že není na závadu, jestliže svého vrcholného představitele jako presidenta označují některá [[občanské sdružení]], neboť nemůže dojít k záměně; působí to však poněkud neuměřeně (např. president karlovarského filmového festivalu).
  
−
=== Postavení ===
+
== Postavení ==
  
−
Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele [[výkonná moc|výkonné moci]]. Je [[ústavní činitel|ústavním činitelem]], v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám [[dělba moci|dělby moci]], což vede k náchylnosti systému k [[ústavní krise|ústavním krisím]] v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout [[demise|demisi]] [[ministr]]a. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na [[vláda|vládě]] své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru [[soudce|soudců]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] (tam je korigována senátním [[veto|vetem]]) a členů Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]].
+
Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele [[výkonná moc|výkonné moci]]. Je [[ústavní činitel|ústavním činitelem]], v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám [[dělba moci|dělby moci]], což vede k náchylnosti systému k [[ústavní krise|ústavním krisím]] v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout [[demise|demisi]] [[ministr]]a. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na [[vláda|vládě]] své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru [[soudce|soudců]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] (ta je korigována senátním [[veto|vetem]]) a členů Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]].
  
 
[[Ústava]] stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z [[velezrada|velezrady]]. President však požívá absolutní [[tresný čin|trestní]] i [[přestupek|přestupkové]] [[imunita|imunity]] a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před [[soud]] ani po skončení [[mandát]]u; toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný.
 
[[Ústava]] stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z [[velezrada|velezrady]]. President však požívá absolutní [[tresný čin|trestní]] i [[přestupek|přestupkové]] [[imunita|imunity]] a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před [[soud]] ani po skončení [[mandát]]u; toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný.
  
−
=== Vznik a zánik mandátu ===
+
Tradičním sídlem presidenta je Pražský hrad. Při plnění svých povinností president využívá svůj vlastní úřad: [[Kancelář presidenta republiky]].
  
−
Presidentem České republiky může být zvolen každý občan, který je volitelný do [[Senát (parlament)|Senát]]u, tj. který má právo volit a dosáhl 40 let věku.  
+
== Vznik a zánik mandátu ==
 +
 
 +
Presidentem České republiky může být zvolen každý občan, který je volitelný do [[Senát (parlament)|Senát]]u, tj. který má právo volit a dosáhl 40 let věku. Funkční období trvá pět let, s tím, že nikdo nesmí být zvolen ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích.
  
 
Volba presidenta probíhá poměrně komplikovanou procedurou. President je volen na společné schůzi obou [[komora|komor]] [[Parlament]]u z kandidátů navržených nejméně deseti [[poslanec|poslanci]] nebo deseti [[senátor]]y, a to v nejvýš tříkolové volbě. V prvém kole je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů ''všech'' poslanců i ''všech'' senátorů (tj. musí pro něj hlasovat nejméně 101 poslanců a 41 senátorů). Není-li takový, do druhého kola, konaného do čtrnácti dnů poté, postupuje kandidát, který získal největší počet hlasů ve [[Poslanecká sněmovna|sněmovně]], a kandidát, který byl nejúspěšnější v Senátu. Ve druhém kole stačí ke zvolení, aby kandidát získal většinu hlasů ''přítomných'' poslanců a většinu hlasů ''přítomných'' senátorů (tj. poslanecké a senátorské hlasy se nesčítají). Nepodaří-li se to, koná se – opět do 14 dnů – mezi těmito dvěma kandidáty třetí kolo volby, v němž ke zvolení stačí, získá-li kandidát většinu hlasů všech přítomných poslanců a senátorů (jejichž hlasy se tentokrát sčítají). Ani to se však nemusí podařit, a v takovém případě se konají nové volby, ve kterých lze nominovat nové kandidáty.
 
Volba presidenta probíhá poměrně komplikovanou procedurou. President je volen na společné schůzi obou [[komora|komor]] [[Parlament]]u z kandidátů navržených nejméně deseti [[poslanec|poslanci]] nebo deseti [[senátor]]y, a to v nejvýš tříkolové volbě. V prvém kole je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů ''všech'' poslanců i ''všech'' senátorů (tj. musí pro něj hlasovat nejméně 101 poslanců a 41 senátorů). Není-li takový, do druhého kola, konaného do čtrnácti dnů poté, postupuje kandidát, který získal největší počet hlasů ve [[Poslanecká sněmovna|sněmovně]], a kandidát, který byl nejúspěšnější v Senátu. Ve druhém kole stačí ke zvolení, aby kandidát získal většinu hlasů ''přítomných'' poslanců a většinu hlasů ''přítomných'' senátorů (tj. poslanecké a senátorské hlasy se nesčítají). Nepodaří-li se to, koná se – opět do 14 dnů – mezi těmito dvěma kandidáty třetí kolo volby, v němž ke zvolení stačí, získá-li kandidát většinu hlasů všech přítomných poslanců a senátorů (jejichž hlasy se tentokrát sčítají). Ani to se však nemusí podařit, a v takovém případě se konají nové volby, ve kterých lze nominovat nové kandidáty.
Řádka 29: Řádka 31:
 
Ačkoli to Ústava ''[[explicite]]'' neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu [[způsobilost k právním úkonům|nezpůsobilosti k právním úkonům]], ztráty českého [[občanství]] apod.
 
Ačkoli to Ústava ''[[explicite]]'' neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu [[způsobilost k právním úkonům|nezpůsobilosti k právním úkonům]], ztráty českého [[občanství]] apod.
  
−
=== Pravomoci ===
+
V době, kdy je presidentský úřad neobsazen, rozdělí si jeho funkce Ústavou vymezeným způsobem [[předseda vlády]] a předseda [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]].
 +
 
 +
== Pravomoci ==
  
 
Český president zdědil z federální Ústavy velmi široký rozsah pravomocí, který byl v platné Ústavě jen mírně zúžen.
 
Český president zdědil z federální Ústavy velmi široký rozsah pravomocí, který byl v platné Ústavě jen mírně zúžen.
Řádka 35: Řádka 39:
 
Jeho pravomoci se dělí na ty, které vyžadují [[kontrasignaci|kontrasignaci]] [[předseda vlády|předsedou vlády]] nebo jím pověřeného [[ministr|ministra]], a na pravomoci neomezené (absolutní).
 
Jeho pravomoci se dělí na ty, které vyžadují [[kontrasignaci|kontrasignaci]] [[předseda vlády|předsedou vlády]] nebo jím pověřeného [[ministr|ministra]], a na pravomoci neomezené (absolutní).
  
−
==== Absolutní pravomoci ====
+
=== Absolutní pravomoci ===
 
# jmenovat a odvolávat členy [[vláda|vlády]] a přijímat jejich [[demise|demisi]], a pověřit ji dočasným výkonem funkce
 
# jmenovat a odvolávat členy [[vláda|vlády]] a přijímat jejich [[demise|demisi]], a pověřit ji dočasným výkonem funkce
 
# svolat zasedání [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]]
 
# svolat zasedání [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]]
Řádka 46: Řádka 50:
 
# jmenovat členy Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]]
 
# jmenovat členy Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]]
  
−
==== Pravomoci vyžadující kontrasignaci ====
+
=== Pravomoci vyžadující kontrasignaci ===
 
# zastupovat stát navenek
 
# zastupovat stát navenek
 
# sjednávat a [[ratifikace|ratifikovat]] [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvy]] – tuto pravomoc může president delegovat vládě
 
# sjednávat a [[ratifikace|ratifikovat]] [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvy]] – tuto pravomoc může president delegovat vládě
Řádka 56: Řádka 60:
 
# jmenovat [[soudce]]
 
# jmenovat [[soudce]]
 
# vyhlásit [[amnestie|amnestii]]
 
# vyhlásit [[amnestie|amnestii]]
−
# další pravomoci, jsou-li stanoveny [[zvláštní zákon|zvláštním zákonem]]
+
# další pravomoci, jsou-li stanoveny [[zvláštní zákon|zvláštním zákonem]], jako např. jmenovat vysokoškolské [[profesor]]y
  
 
O rozsah svých pravomocí se český president několikrát dostal do sporu.
 
O rozsah svých pravomocí se český president několikrát dostal do sporu.
Řádka 63: Řádka 67:
  
 
V r. 2005 proběhl spor presidenta Václava Klause s předsedou vlády Jiřím Paroubkem, zda lze ustanovení podmiňující pravomoc zastupovat stát navenek kontrasignací vysvětlovat tak, že president musí žádat i o povolení zahraniční cesty. Celý spor měl pikantní příchuť a premiér Paroubek, jakmile zjistil, že jeho postoj je veřejností vnímán krajně nepříznivě až komicky, presidentovi ustoupil.
 
V r. 2005 proběhl spor presidenta Václava Klause s předsedou vlády Jiřím Paroubkem, zda lze ustanovení podmiňující pravomoc zastupovat stát navenek kontrasignací vysvětlovat tak, že president musí žádat i o povolení zahraniční cesty. Celý spor měl pikantní příchuť a premiér Paroubek, jakmile zjistil, že jeho postoj je veřejností vnímán krajně nepříznivě až komicky, presidentovi ustoupil.
 +
 +
== Historie ==
 +
 +
Československo mělo ve své historii celkem devět presidentů, Česká republika zatím dva:
 +
# '''Tomáš Garrigue Masaryk''' (1850–1937), ve funkci 1918–1935
 +
# '''Edvard Beneš''' (1884–1948), ve funkci 1935–1938 a 1945–1948, v období 1938–1945 byl presidentem [[exil]]ové vlády ve Velké Británii
 +
# '''[[Emil Hácha]]''' (1872–1945), ve funkci 1938–1939
 +
# '''Klement Gottwald''' (1896–1953), ve funkci 1948–1953
 +
# '''Antonín Zápotocký''' (1884–1957), ve funkci 1953–1957
 +
# '''Antonín Novotný''' (1904-1975), ve funkci 1957–1968
 +
# '''Ludvík Svoboda''' (1895–1979), ve funkci 1968–1975
 +
# '''Gustáv Husák''' (1913–1991), ve funkci 1975–1989
 +
# '''Václav Havel''' (* 1936), ve funkci 1989–2003
 +
# '''Václav Klaus''' (* 1941), ve funkci od r. 2003
 +
 +
Václav Havel je dosud jediným presidentem republiky, který ukončil své presidentsví skončením funkčního období, na které byl zvolen.
  
 
{{Viztéž}}
 
{{Viztéž}}
 
* [[presidentská standarta]]
 
* [[presidentská standarta]]
 
* [[státní pečeť]]
 
* [[státní pečeť]]
 +
 +
{{Externí}}
 +
* [http://www.hrad.cz Oficiální internetové stránky presidentské kanceláře]
  
 
[[Kategorie:Ústavní právo]]
 
[[Kategorie:Ústavní právo]]

Verse z 2. 11. 2006, 17:55

President (z lat. prae- + sidere = předsedat; angl. president, fr. président, něm. Präsident) je vrcholný představitel nějakého útvaru. Jde-li o kolektivní orgán, hovoří se ve v témže smyslu o presidiu.

V České republice je zvykem používat v tomto významu termín předseda, jde-li o funkci, nebo předsedající, jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá předsednictvo. Výjimkou jsou Policie České republiky, která má své presidium a policejního presidenta, Nejvyšší kontrolní úřad a některá profesní sdružení (Česká lékařská komora apod.).

President republiky

President republiky je republikánskou hlavou státu. V monarchiích mu odpovídá monarcha: císař, král, kníže, šah apod. V českém kontextu, kde se termínu president v jiné souvislosti užívá jen zřídka, je přívlastek "republiky" obvyklé vynechávat. Platná Ústava však hovoří o presidentu republiky, což mimo jiné znamená, že není na závadu, jestliže svého vrcholného představitele jako presidenta označují některá občanské sdružení, neboť nemůže dojít k záměně; působí to však poněkud neuměřeně (např. president karlovarského filmového festivalu).

Postavení

Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele výkonné moci. Je ústavním činitelem, v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám dělby moci, což vede k náchylnosti systému k ústavním krisím v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout demisi ministra. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na vládě své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru soudců Ústavního soudu (ta je korigována senátním vetem) a členů Bankovní rady České národní banky.

Ústava stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z velezrady. President však požívá absolutní trestní i přestupkové imunity a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před soud ani po skončení mandátu; toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný.

Tradičním sídlem presidenta je Pražský hrad. Při plnění svých povinností president využívá svůj vlastní úřad: Kancelář presidenta republiky.

Vznik a zánik mandátu

Presidentem České republiky může být zvolen každý občan, který je volitelný do Senátu, tj. který má právo volit a dosáhl 40 let věku. Funkční období trvá pět let, s tím, že nikdo nesmí být zvolen ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích.

Volba presidenta probíhá poměrně komplikovanou procedurou. President je volen na společné schůzi obou komor Parlamentu z kandidátů navržených nejméně deseti poslanci nebo deseti senátory, a to v nejvýš tříkolové volbě. V prvém kole je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i všech senátorů (tj. musí pro něj hlasovat nejméně 101 poslanců a 41 senátorů). Není-li takový, do druhého kola, konaného do čtrnácti dnů poté, postupuje kandidát, který získal největší počet hlasů ve sněmovně, a kandidát, který byl nejúspěšnější v Senátu. Ve druhém kole stačí ke zvolení, aby kandidát získal většinu hlasů přítomných poslanců a většinu hlasů přítomných senátorů (tj. poslanecké a senátorské hlasy se nesčítají). Nepodaří-li se to, koná se – opět do 14 dnů – mezi těmito dvěma kandidáty třetí kolo volby, v němž ke zvolení stačí, získá-li kandidát většinu hlasů všech přítomných poslanců a senátorů (jejichž hlasy se tentokrát sčítají). Ani to se však nemusí podařit, a v takovém případě se konají nové volby, ve kterých lze nominovat nové kandidáty.

Důvody, proč byla zvolena tak složitá procedura, jsou nejasné: dostatečně silný mandát presidentovi zajišťuje už to, že pro něj musí hlasovat většina přítomných volitelů, je tedy poněkud nedůvodné k tomuto kritériu ve dvou krocích sestupovat. Volba v r. 1998 i 2003 ostatně spíše než důstojný státní akt připomínala frašku, když Václav Havel byl do funkce zvolen rozdílem jediného hlasu za situace, kdy byl poslanec Miroslav Sladek (SPR-RSČ) pro obvinění z trestného činu zjevně politického charakteru ve vazbě, a volba Václava Klause v r. 2003 se vyznačovala několikerou účelovou a taktickou nominací kandidátů, kteří neměli naději na úspěch (Jaroslav Bureš, Jan Sokol), takže důstojnost volby utrpěla ještě více.

Zánik presidentského mandátu je možný čtyřmi způsoby:

  1. uplynutím funkčního období
  2. smrtí presidenta
  3. abdikací
  4. odsouzením presidenta pro velezradu

Ačkoli to Ústava explicite neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu nezpůsobilosti k právním úkonům, ztráty českého občanství apod.

V době, kdy je presidentský úřad neobsazen, rozdělí si jeho funkce Ústavou vymezeným způsobem předseda vlády a předseda Poslanecké sněmovny.

Pravomoci

Český president zdědil z federální Ústavy velmi široký rozsah pravomocí, který byl v platné Ústavě jen mírně zúžen.

Jeho pravomoci se dělí na ty, které vyžadují kontrasignaci předsedou vlády nebo jím pověřeného ministra, a na pravomoci neomezené (absolutní).

Absolutní pravomoci

  1. jmenovat a odvolávat členy vlády a přijímat jejich demisi, a pověřit ji dočasným výkonem funkce
  2. svolat zasedání Poslanecké sněmovny
  3. rozpustit Poslaneckou sněmovnu
  4. jmenovat soudce Ústavního soudu a jeho předsedu a místopředsedy
  5. jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu
  6. udělit milost
  7. podepisovat nebo vetovat zákony (s výjimkou ústavních)
  8. jmenovat presidenta a vicepresidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
  9. jmenovat členy Bankovní rady České národní banky

Pravomoci vyžadující kontrasignaci

  1. zastupovat stát navenek
  2. sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy – tuto pravomoc může president delegovat vládě
  3. vrchní velení ozbrojených sil
  4. přijímat, pověřovat a odvolávat vedoucí zastupitelských misí
  5. vyhlásit volby
  6. jmenovat a povyšovat generály
  7. propůjčit státní vyznamenání
  8. jmenovat soudce
  9. vyhlásit amnestii
  10. další pravomoci, jsou-li stanoveny zvláštním zákonem, jako např. jmenovat vysokoškolské profesory

O rozsah svých pravomocí se český president několikrát dostal do sporu.

President Havel v r. 2000 jmenoval bez kontrasignace guvernérem České národní banky Zdeňka Tůmu a Luďka Niedermeyera viceguvernérem. Ústavní soud nakonec rozhodl, že president má právo jmenovat i tyto funkcionáře bez kontrasignace, ve značně nepřesvědčivém odůvodnění – proti němuž pět ústavních soudců podalo společný disent – se však omezil na konstataci, že toto právo je fakticky založeno pouze na ústavní tradici.

V r. 2005 proběhl spor presidenta Václava Klause s předsedou vlády Jiřím Paroubkem, zda lze ustanovení podmiňující pravomoc zastupovat stát navenek kontrasignací vysvětlovat tak, že president musí žádat i o povolení zahraniční cesty. Celý spor měl pikantní příchuť a premiér Paroubek, jakmile zjistil, že jeho postoj je veřejností vnímán krajně nepříznivě až komicky, presidentovi ustoupil.

Historie

Československo mělo ve své historii celkem devět presidentů, Česká republika zatím dva:

  1. Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), ve funkci 1918–1935
  2. Edvard Beneš (1884–1948), ve funkci 1935–1938 a 1945–1948, v období 1938–1945 byl presidentem exilové vlády ve Velké Británii
  3. Emil Hácha (1872–1945), ve funkci 1938–1939
  4. Klement Gottwald (1896–1953), ve funkci 1948–1953
  5. Antonín Zápotocký (1884–1957), ve funkci 1953–1957
  6. Antonín Novotný (1904-1975), ve funkci 1957–1968
  7. Ludvík Svoboda (1895–1979), ve funkci 1968–1975
  8. Gustáv Husák (1913–1991), ve funkci 1975–1989
  9. Václav Havel (* 1936), ve funkci 1989–2003
  10. Václav Klaus (* 1941), ve funkci od r. 2003

Václav Havel je dosud jediným presidentem republiky, který ukončil své presidentsví skončením funkčního období, na které byl zvolen.

Šablona:Viztéž

Šablona:Externí

Citováno podle "https://iuridictum.pecina.cz/index.php?title=President&oldid=8209"