Právní předpis: Porovnání verzí

Verse z 15. 10. 2005, 16:33

Právní předpis je soubor obecně závazných právních norem, které tvoří součást právního řádu.

V českém právu existují následující druhy právních předpisů:

1. zákony
   • ústavní zákon, zejména Ústava. Je pochybné, že zákon o ústavním soudu nemá postavení ústavního zákona.
   • zákon
   • zákonné opatření Senátu
2. nařízení (tzv. podzákonné právní předpisy)
   • vládní nařízení
   • vyhláška (ústředního správního úřadu, obvykle ministerstva, nebo České národní banky)
   • vyhláška (obce nebo kraje) – v samostatné působnosti
   • nařízení (obce nebo kraje) – v přenesené působnosti
3. právními předpisy sui generis jsou i některá normativní rozhodnutí presidenta republiky
   • o vyhlášení amnestie
   • o přenesení působnosti při sjednávání mezinárodních smluv

Listina základních práv a svobod byla vyhlášena ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Ten po rozpadu federace v roce 1992 pozbyl statusu ústavního zákona, avšak Listina samotná byla republikována usnesením předsednictva České národní rady jako součást ústavního pořádku. Tím se Listině dostalo v právním řádu České republiky zcela atypického, výlučného postavení.

Součástí právního řádu a právním předpisem v širším smyslu jsou i Parlamentem ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy a po vstupu České republiky do Evropské unie v r. 2004 i tzv. samovykonatelná ustanovení unijní legislativy.

Dělení právních předpisů

Podle rozsahu normotvorné legitimace se právní předpisy se dělí na dva základní druhy:

• Originární (neodvozený) právní předpis upravuje společenské vztahy přímo na základě ústavního zmocnění a může tak činit i tam, kde úprava dosud neexistovala, tj. prater legem. Ani originární právní předpis nesmí však stát praeter constitutionem, mimo rámec Ústavy. Příkladem originárního právního předpisu je zákon.
• Odvozený (neoriginární, prováděcí) právní předpis provádí právní předpis vyšší právní síly, např. nařízení vlády provádí zákon. Odvozená úprava musí být secundum et intra legem, podle zákona a v jeho mezích.

V nauce existuje spor o povahu obecních vyhlášek. Ty jsou vydávány na základě ústavního zmocnění, avšak rozsah jejich normotvorné legitimace je - poměrně volně - vymezen obecním zřízením. Prováděcím předpisem obecního řízení však tyto vyhlášky nejsou. Nelze je proto bez výhrad zařadit ani mezi originární, ani mezi odvozené právní předpisy. Ještě silnější omezení dopadá na krajské vyhlášky, jimiž smějí být ukládány povinnosti, jen pokud to výslovně stanoví zákon.

Někdy se hovoří o druhém dělení právních předpisů, na primární a sekundární, takže ve spojení s dělením na originární a neoriginární předpisy vznikají celkem čtyři skupiny právních předpisů. Význam takového dělení je však spíš jen theoretický.

Struktura právního předpisu

Je upravena v čl. 25 legislativních pravidel:

1. části („ČÁST PRVNÍ“)
2. hlavy („HLAVA I“)
3. díly („Díl 1“)
4. oddíly („Oddíl 1“)