Brzdy a rovnováhy
Brzdy a rovnováhy (angl. checks and balances, fr. freins et contrepoids, něm. Hemmungen und Gegengewichte, v němčině se však většinou užívá anglického termínu "checks and balances") se nazvývá mechanismus, který zajišťuje, aby v systému dělby moci žádná složka státní moci (tj. moc zákonodárná, výkonná a soudní) nezískala výsadní postavení a neohrozila demokratickou povahu politického zřízení.
Autorem termínu "brzdy a rovnováhy" je Charles Montesquieu (1689–1755), který tuto koncepci nastínil ve svém díle O duchu zákonů (De l'esprit des lois, 1748). Překlad "rovnováhy" je nepřesný, lépe by bylo překládat contrepoids jako "protiváhy". Cf. Irena Pelikánová a Robert Pelikán: Lze ustanovit hmotněprávního opatrovníka akciové společnosti? In Právní rozhledy 16/2007, p. 601.
Systém brzd a rovnováh je poměrně komplikovaný, skládá se z řady dílčích mechanismů, které brání usurpaci moci. Nejdokonaleji je implementován v politickém systému USA; evropské ústavní systémy jsou většinou založeny na parlamentarismu a tak vysokého stupně vzájemné kontroly složek moci nedosahují.
Všechny tři součásti státní moci mají strikně vymezenu (a omezenu) svou působnost:
- Legislativa vydává zákony, avšak není oprávněna ani zákonodárnou činností zasahovat do individuálních rozhodnutí: zákony upravující individuální případy (jako např. tzv. lex Schwarzenberg) jsou pokládány za vadné a Ústavní soud by je měl zrušit pro rozpor s ústavním řádem. Parlament stanoví vládě státní rozpočet, interpeluje její členy a může ji kdykoli odvolat, avšak není oprávněn udělovat jí závazné instrukce, jak má při své činnosti postupovat; původní představou autorů systému brzd a rovnováh bylo, aby výkonná moc nebyla legislativou odvolatelná, to se však dnes uplatňuje jen zřídka (např. v USA).
- Exekutiva právo aplikuje, avšak tvořit je smí pouze secundum et intra legem, na základě výslovného zákonného zmocnění a v jeho mezích. Individuální exekutivní rozhodnutí jsou přípustná pouze tam, kde zákon rozhodování správě svěřuje (např. výběr daní, projednávání přestupků, rozhodování ve stavebním řízení apod.). Exekutiva zajišťuje provoz soudů, do jejich rozhodování však zasahovat nesmí.
- Justice není nadána pravomocí vydávat jiné než individuální právní akty, a to pouze v těch případech, kdy jí tuto pravomoc přiznává zákon. Smí však rušit správní akty, přičemž není vázána ani podzákonnými předpisy, pokud shledá, že nejsou v souladu se zákonem, a prostřednictvím svého nejvyššího článku, Ústavního soudu, i právní předpisy (s výjimkou ústavních zákonů), jestliže jsou v rozporu s ústavou. Rozhodnutí exekutivy však soudy nesmějí samy změnit ani nahradit vlastními rozsudky, pouze vrátit k novému projednání a rozhodnutí správnímu úřadu, který je vydal.
Protože moderní veřejná správa se neobejde bez rozsáhlé specialisované byrokracie, objevuje se v praxi další problém podobného druhu, totiž jak zajistit rovnováhu mezi nevoleným byrokratickým aparátem a volenými představiteli státu, kteří mu formálně stojí v čele, tzn. členy vlády. V některých zemích (např. v USA) bývá zvykem po změně vlády správní aparát podstatně obměňovat, v jiných (např. ve Velké Británii) se byrokracie nemění, takže je sice kvalitnější, ale není vůči vládě loyalní a není jejím úspěchem a úspěšnou realisací vládních záměrů motivována, neboť na nich není sama nijak závislá.
