Občanské právo
Občanské právo (civilistika) je právní odvětví, zabývající se soukromoprávními vztahy.
V nejobecnějším pojetí pokrývá civilistika celou oblast těchto vztahů, častěji se však chápe zúženě a omezuje se na ty vztahy, které nejsou obchodní nebo pracovní a nejsou proto předmětem zájmu zvláštních soukromoprávních odvětví jako je obchodní právo nebo pracovní právo, které jsou pro svůj význam a složitost pojímána samostatně.
Systematika občanského práva se v průběhu věků měnila. Tradiční bylo Gaiovo, dělení na osoby, věci a žaloby. Pandektární nauka, která se promítla do BGB, tripartici nahradila dělením na 5 dílů: obecnou část a zvláštní část: právo závazkové, věcná práva, rodinné právo a právo dědické. Z pedagického hlediska je vhodné vycházet ze systematiky NOZ a občanské právo v užším slova smyslu členit takto:
- obecná část
- zvláštní část
- rodina
- věcná práva: držba, vlastnictví a věcná práva k cizím věcem
- dědictví – je tradiční částí občanského práva. Principy právní úpravy dědění jsou starobylého původu; moderní úprava dědického práva vychází z římského práva.
- závazky: smlouva & delikt
Stranou zůstává směnečné právo a spotřebitelské právo atd.
Civilisté
Za zakladatele české civilistiky je považován Antonín Randa, z pozdějších osobností zde vynikli Jan Krčmář a Jaromír Sedláček. Hlavní veličinou kommunistického občanského práva byl Viktor Knapp. V současné době česká civilistika výraznou a všeobecně uznávanou osobnost postrádá, největší šanci stát se jí má patrně Karel Eliáš.
V poslední době se stále více prosazuje nejmladší generace:
- Filip Melzer z PF UP,[1]
- Petr Tégl z PF UP,[2],
- Petr Bezouška z PF UP,[3],
- Milan Hulmák z PF UP,[4]
- David Elischer z PF UK,[5]
- Ondřej Frinta z PF UK,[6]
- Alexandr Thöndel z PF UK,[7]
- Markéta Selucká z PF MU[8] a
- doc. Kateřina Ronovská z PF MU.[9]
Vady nynějšího občanského práva
„Pokud jde o formu smluv a projevů vůle vůbec, poznamenává zdejší právo kult kogentních nařízení písemné formy v míře v evropském kulturním kontextu naprosto nebývalé. Osnova [NOZ] tuto přebujelost odklizuje a povinnost zachovat písemnou formu zachovává jen pro nejnutnější případy (např. zřizování věcných práv k nemovitým věcem, ručitelské prohlášení, uznání dluhu).“[10]
