Senát (rozcestník)
Senát (z lat. senex = starý) je horní komora českého Parlamentu. Tvoří jej 81 senátorů, z nichž je každé dva roky volena ve všeobecných volbách na funkční období šesti let jedna třetina, tj. 27 senátorů.
Protože Senát nelze tak jako Poslaneckou sněmovnu rozpustit a obnovuje se vždy jen z jedné třetiny, představuje prvek politické stability a kontinuity. Přesto je Senát nemalou částí veřejnosti vnímán jako nadbytečná instituce, poskytující "sociální zabezpečení" vysloužilým politikům, a netěší se dobré pověsti. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že dlouhodobě je zhruba 50 % veřejnosti pro jeho zrušení.
Pravomoci
Přijímání běžných zákonů se Senát účastní pouze z vlastní vůle a má značně omezené pravomoci. Senát projednává všechny zákony schválené Poslaneckou sněmovnou, s důležitou výjimkou státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, a pokud s jeho zněním nesouhlasí, může ho zamítnout nebo vrátit Sněmovně s pozměňovacími návrhy. Toto veto však Sněmovna může snadno přehlasovat prostou většinou všech poslanců.
Největší význam má Senát při přijímání ústavních zákonů a při ratifikaci některých důležitých mezinárodních smluv. Ústavní zákony musí schválit kvalifikovaná většina poslanců a senátorů a důležité mezinárodní smlouvy podle čl. 49 Ústavy musí zvlášť schválit obě komory.
Senát má rovněž zákonodárnou iniciativu, avšak na rozdíl od Sněmovny toto právo nepřísluší jednotlivě každému senátorovi, ale jen komoře jako celku.
V případě, že je Sněmovna rozpouštěna, může Senát sám vydávat dočasná zákonná opatření. Senát je rovněž jako jediný státní orgán oprávněn podat na presidenta u Ústavního soudu obžalobu pro velezradu a účastnit se řízení o ní v posici veřejného žalobce.
Jednání a orgány Senátu
Jednací procedury i orgány Senátu jsou velmi podobné sněmovním, s tím rozdílem, že Senát nemůže zřizovat vyšetřovací komise ani interpelovat členy vlády. Senát má vlastní jednací řád, podobný sněmovnímu.
Senátorská imunita
Rozsah imunity senátora je stejný jako v případě poslance, a stejné je i její zneužívání. Podrobnosti viz článek Poslanecká sněmovna.
Historie, skandály
Ačkoli zřízení Senátu bylo předvídáno Ústavou, k jeho faktickému ustavení došlo až v r. 1996. Paradoxně se navzdory široce rozšířenému přesvědčení o zbytečnosti Senátu jednotliví senátoři těší poměrně vysoké prestiži; to souvisí s odlišným mechanismem jejich volby: zatímco poslanci jsou voleni poměrným systémem, senátor musí svůj mandát vybojovat ve dvoukolové většinové volbě. Senátoři si proto nemohou dovolit takové excesy, jaké jsou běžné u poslanců, neboť by to znamenalo, že by v příštích volbách nebyli zvoleni a museli se ucházet o místo na stranické kandidátce v parlamentních volbách.
To postihlo např. bývalého senátora Jana Kavana, který v r. 1998 v silné opilosti poškodil několik zaparkovaných osobních automobilů a poté využil své imunity a odmítl podrobit se dechové zkoušce na alkohol. V následujících volbách v r. 2000 pak Kavan podlehl málo známému kandidátovi Čtyřkoalice.
- oficiální internetové stránky Senátu
- článek Senát Parlamentu České republiky na české Wikipedii
