Vražda
Trestného činu vraždy (angl. murder, fr. homicide, meurtre, něm. Mord) podle § 219 trestního zákona se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Usmrcení druhé osoby z nedbalosti se tradičně nazývalo "zabití"; platné právo tuto skutkovou podstatu nezná a předmětné jednání posuzuje jako kvalifikované ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 224 trestního zákona.
Za vraždu může být uložen trest deseti až patnácti let odnětí svobody. V některých případech je však možné uložit i výjimečný trest, včetně trestu doživotního (kvalifikovaná skutková podstata podle § 219 odst. 2):
- při vraždě dvou nebo více osob,
- jestliže skutek byl spáchán zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
- byl spáchán opětovně,
- na těhotné ženě,
- na osobě mladší než patnáct let,
- na veřejném činiteli při výkonu nebo pro výkon jeho pravomoci,
- nebo jiném pro jeho rasu, příslušnost k ethnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání,
- v úmyslu získat majetkový prospěch nebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin, anebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky.
Privilegovaná skutková podstata vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 220 trestního zákona stanoví trest od tří až osmi let. Dopustí se ho matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí své novorozené dítě při porodu nebo hned po něm.
Je znakem totalitních režimů, jestliže za vraždu je stanoven obecně mírnější trest než za trestní činy směřující proti zájmům státu. Tak je tomu dosud i v českém trestním právu: cf. trestné činy vlastizrady a rozvracení republiky.
V obecném povědomí dosud přežívají termíny "loupežná vražda" a "úkladná vražda", pocházející z trestního zákoníku č. 117/1852 ř. z.
