Identifikátor listiny
Spisová značka (zkratka sp. zn.) je označení právní věci používané orgánem veřejné moci; jednací číslo (č. j., nesprávně čj.) je označení konkrétní písemnosti. Laici tyto dva pojmy často zaměňují.
U správních orgánů není systém spisových značek a jednacích čísel jednotný, nemá tradici, rychle se mění a nelze v něm vystopovat hlubší logiku. Každý správní orgán používá jiné označování, společné – byť ne bezvýjimečně – bývá pouze to, že ve spisové značce je obsažen letopočet a rejstříkové číslo dokumentu, na jehož základě bylo správní řízení zahájeno.
Soudy naproti tomu užívají jednotný systém, který pochází z 19. století a užívá se nejen v České republice, ale s menšími modifikacemi v celé střední Evropě.
Spisovou značku soudního spisu (např. 4 C 192/2001) tvoří tři části:
- 4 C je označení rejstříku, do kterého byla je věc zapsána (seznam rejstříků viz článek Soudní rejstřík). Vnitřní a kancelářský řád (VKŘ) stanoví, že se číslo od písmene neodděluje tečkou (tj. 4C), avšak to je mrtvá litera, která se málokdy dodržuje]. Někdy má soud jen jeden rejstřík daného druhu, pak se číselný prefix chybí, ale většinou soudy vedou pro každé soudní oddělení zvláštní rejstřík a potom je toto rozlišování nezbytné. U Ústavního soudu se pro oddělení (senáty) používají římská čísla s tečkou, u obecných soudů arabská čísla bez tečky. Pokud byla věc převedena mezi dvěma odděleními, zapisují se staré i nové číslo oddělená lomítkem, např. 12/31 Cm 441/1997.
- 192 je pořadové číslo zápisu v rejstříku za daný rok.
- 2001 je letopočet nápadu.
Číslo jednací se v případě soudních písemností konstruuje tak, že se ke spisové značce připojí spojovník a číslo listu první strany písemnosti založené v příslušném spisu, např. č. j. 4 C 192/2001-54 označuje písemnost, která začíná ve spisu sp. zn. 4 C 192/2001 na listu číslo 54.
