President: Porovnání verzí
d (Typo) |
(Rozšířeno) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''President''' (z lat. ''prae-'' + ''sidere'' = předsedat; angl. ''president'', fr. ''président'', něm. ''Präsident'') je vrcholný představitel nějakého útvaru. Jde-li o kolektivní orgán, hovoří se ve v témže smyslu o '''presidiu'''. | '''President''' (z lat. ''prae-'' + ''sidere'' = předsedat; angl. ''president'', fr. ''président'', něm. ''Präsident'') je vrcholný představitel nějakého útvaru. Jde-li o kolektivní orgán, hovoří se ve v témže smyslu o '''presidiu'''. | ||
| − | V České republice je zvykem používat v tomto významu termín '''předseda''', jde-li o funkci, nebo '''předsedající''', jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá '''předsednictvo'''. Výjimkou | + | V České republice je zvykem používat v tomto významu termín '''předseda''', jde-li o funkci, nebo '''předsedající''', jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá '''předsednictvo'''. Výjimkou jsou [[Policie České republiky]], která má své presidium a policejního presidenta, [[Nejvyšší kontrolní úřad]] a některá profesní sdružení (Česká lékařská komora apod.). |
== President republiky == | == President republiky == | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
=== Postavení === | === Postavení === | ||
| − | Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele [[výkonná moc|výkonné moci]]. Je [[ústavní činitel|ústavním činitelem]], v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám [[dělba moci|dělby moci]], což vede k náchylnosti systému k [[ústavní krise|ústavním krisím]] v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout [[demise|demisi]] [[ministr]]a. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na [[vláda|vládě]] své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru [[soudce|soudců]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]]. | + | Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele [[výkonná moc|výkonné moci]]. Je [[ústavní činitel|ústavním činitelem]], v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám [[dělba moci|dělby moci]], což vede k náchylnosti systému k [[ústavní krise|ústavním krisím]] v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout [[demise|demisi]] [[ministr]]a. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na [[vláda|vládě]] své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru [[soudce|soudců]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] (tam je korigována senátním [[veto|vetem]]) a členů Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]]. |
[[Ústava]] stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z [[velezrada|velezrady]]. President však požívá absolutní [[tresný čin|trestní]] i [[přestupek|přestupkové]] [[imunita|imunity]] a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před [[soud]] ani po skončení [[mandát]]u; toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný. | [[Ústava]] stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z [[velezrada|velezrady]]. President však požívá absolutní [[tresný čin|trestní]] i [[přestupek|přestupkové]] [[imunita|imunity]] a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před [[soud]] ani po skončení [[mandát]]u; toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný. | ||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
# odsouzením presidenta pro [[velezrada|velezradu]] | # odsouzením presidenta pro [[velezrada|velezradu]] | ||
| − | Ačkoli to Ústava ''[[explicite]]'' neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu [[způsobilost k právním úkonům|nezpůsobilosti k právním úkonům]], | + | Ačkoli to Ústava ''[[explicite]]'' neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu [[způsobilost k právním úkonům|nezpůsobilosti k právním úkonům]], ztráty českého [[občanství]] apod. |
| + | |||
| + | === Pravomoci === | ||
| + | |||
| + | Český president zdědil z federální Ústavy velmi široký rozsah pravomocí, který byl v platné Ústavě jen mírně zúžen. | ||
| + | |||
| + | Jeho pravomoci se dělí na ty, které vyžadují [[kontrasignaci|kontrasignaci]] [[předseda vlády|předsedou vlády]] nebo jím pověřeného [[ministr|ministra]], a na pravomoci neomezené (absolutní). | ||
| + | |||
| + | ==== Absolutní pravomoci ==== | ||
| + | # jmenovat a odvolávat členy [[vláda|vlády]] a přijímat jejich [[demise|demisi]], a pověřit ji dočasným výkonem funkce | ||
| + | # svolat zasedání [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovny]] | ||
| + | # rozpustit Poslaneckou sněmovnu | ||
| + | # jmenovat soudce [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] a jeho předsedu a místopředsedy | ||
| + | # jmenovat předsedu a místopředsedy [[Nejvyšší soud|Nejvyššího soudu]] | ||
| + | # udělit [[milost]] | ||
| + | # podepisovat nebo [[veto]]vat [[zákon]]y (s výjimkou [[ústavní zákon|ústavních]]) | ||
| + | # jmenovat presidenta a vicepresidenta [[Nejvyšší kontrolní úřad|Nejvyššího kontrolního úřadu]] | ||
| + | # jmenovat členy Bankovní rady [[Česká národní banka|České národní banky]] | ||
| + | |||
| + | ==== Pravomoci vyžadující kontrasignaci ==== | ||
| + | # zastupovat stát navenek | ||
| + | # sjednávat a [[ratifikace|ratifikovat]] [[mezinárodní smlouva|mezinárodní smlouvy]] – tuto pravomoc může president delegovat vládě | ||
| + | # vrchní velení [[armáda|ozbrojených sil]] | ||
| + | # přijímat, pověřovat a odvolávat vedoucí [[zastupitelská mise|zastupitelských misí]] | ||
| + | # vyhlásit volby | ||
| + | # jmenovat a povyšovat generály | ||
| + | # propůjčit státní [[vyznamenání]] | ||
| + | # jmenovat [[soudce]] | ||
| + | # vyhlásit [[amnestie|amnestii]] | ||
| + | # další pravomoci, jsou-li stanoveny [[zvláštní zákon|zvláštním zákonem]] | ||
| + | |||
| + | {{Viztéž}} | ||
| + | * [[presidentská standarta]] | ||
| + | * [[státní pečeť]] | ||
[[Kategorie:Ústavní právo]] | [[Kategorie:Ústavní právo]] | ||
Verse z 2. 11. 2006, 17:51
President (z lat. prae- + sidere = předsedat; angl. president, fr. président, něm. Präsident) je vrcholný představitel nějakého útvaru. Jde-li o kolektivní orgán, hovoří se ve v témže smyslu o presidiu.
V České republice je zvykem používat v tomto významu termín předseda, jde-li o funkci, nebo předsedající, jedná-li se o dočasné přesedání určitému zasedání nebo kolokviu. Místo termínu presidium se užívá předsednictvo. Výjimkou jsou Policie České republiky, která má své presidium a policejního presidenta, Nejvyšší kontrolní úřad a některá profesní sdružení (Česká lékařská komora apod.).
Obsah
President republiky
President republiky je republikánskou hlavou státu. V monarchiích mu odpovídá monarcha: císař, král, kníže, šah apod. V českém kontextu, kde se termínu president v jiné souvislosti užívá jen zřídka, je přívlastek "republiky" obvyklé vynechávat. Platná Ústava však hovoří o presidentu republiky, což mimo jiné znamená, že není na závadu, jestliže svého vrcholného představitele jako presidenta označují některá občanské sdružení, neboť nemůže dojít k záměně; působí to však poněkud neuměřeně (např. president karlovarského filmového festivalu).
Postavení
Český president je hlavou státu a formálně stojí i v čele výkonné moci. Je ústavním činitelem, v ceremoniální hierarchii nejvýše postaveným. V důsledku historického vývoje je jeho postavení silnější, než by odpovídalo zásadám dělby moci, což vede k náchylnosti systému k ústavním krisím v případě, že se president republiky rozhodne využívat své pravomoci a např. odmítne přijmout demisi ministra. Jak se ukázalo v r. 2005, president může tímto způsobem vynutit na vládě své politické požadavky. Podobně je zneužitelná volnost presidenta republiky při výběru soudců Ústavního soudu (tam je korigována senátním vetem) a členů Bankovní rady České národní banky.
Ústava stanoví, že president není ze své funkce odpovědný. Toto ustanovení však nevylučuje, aby byl president, který neplní své povinnosti, obviněn z velezrady. President však požívá absolutní trestní i přestupkové imunity a nemůže být zadržen, ani kdyby byl přistižen při spáchání trestného činu, a za trestný čin nemůže být postaven před soud ani po skončení mandátu; toto residuum monarchické minulosti, na kterou se Československo pokusilo v r. 1920 navázat přiznáním prerogativních práv hlavě státu, a jež bylo bez analysy přebíráno novějšími Ústavami, budí značné rozpaky: zatímco všechny ostatní ústavní činitele pro trestný čin v tak či onak omezeném nebo modifikovaném režimu stíhat, president republiky je beztrestný.
Vznik a zánik mandátu
Presidentem České republiky může být zvolen každý občan, který je volitelný do Senátu, tj. který má právo volit a dosáhl 40 let věku.
Volba presidenta probíhá poměrně komplikovanou procedurou. President je volen na společné schůzi obou komor Parlamentu z kandidátů navržených nejméně deseti poslanci nebo deseti senátory, a to v nejvýš tříkolové volbě. V prvém kole je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i všech senátorů (tj. musí pro něj hlasovat nejméně 101 poslanců a 41 senátorů). Není-li takový, do druhého kola, konaného do čtrnácti dnů poté, postupuje kandidát, který získal největší počet hlasů ve sněmovně, a kandidát, který byl nejúspěšnější v Senátu. Ve druhém kole stačí ke zvolení, aby kandidát získal většinu hlasů přítomných poslanců a většinu hlasů přítomných senátorů (tj. poslanecké a senátorské hlasy se nesčítají). Nepodaří-li se to, koná se – opět do 14 dnů – mezi těmito dvěma kandidáty třetí kolo volby, v němž ke zvolení stačí, získá-li kandidát většinu hlasů všech přítomných poslanců a senátorů (jejichž hlasy se tentokrát sčítají). Ani to se však nemusí podařit, a v takovém případě se konají nové volby, ve kterých lze nominovat nové kandidáty.
Důvody, proč byla zvolena tak složitá procedura, jsou nejasné: dostatečně silný mandát presidentovi zajišťuje už to, že pro něj musí hlasovat většina přítomných volitelů, je tedy poněkud nedůvodné k tomuto kritériu ve dvou krocích sestupovat. Volba v r. 1998 i 2003 ostatně spíše než důstojný státní akt připomínala frašku, když Václav Havel byl do funkce zvolen rozdílem jediného hlasu za situace, kdy byl poslanec Miroslav Sladek (SPR-RSČ) pro obvinění z trestného činu zjevně politického charakteru ve vazbě, a volba Václava Klause v r. 2003 se vyznačovala několikerou účelovou a taktickou nominací kandidátů, kteří neměli naději na úspěch (Jaroslav Bureš, Jan Sokol), takže důstojnost volby utrpěla ještě více.
Zánik presidentského mandátu je možný čtyřmi způsoby:
Ačkoli to Ústava explicite neupravuje, důvodem zániku mandátu by patrně byla i ztráta volitelnosti např. z důvodu nezpůsobilosti k právním úkonům, ztráty českého občanství apod.
Pravomoci
Český president zdědil z federální Ústavy velmi široký rozsah pravomocí, který byl v platné Ústavě jen mírně zúžen.
Jeho pravomoci se dělí na ty, které vyžadují kontrasignaci předsedou vlády nebo jím pověřeného ministra, a na pravomoci neomezené (absolutní).
Absolutní pravomoci
- jmenovat a odvolávat členy vlády a přijímat jejich demisi, a pověřit ji dočasným výkonem funkce
- svolat zasedání Poslanecké sněmovny
- rozpustit Poslaneckou sněmovnu
- jmenovat soudce Ústavního soudu a jeho předsedu a místopředsedy
- jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu
- udělit milost
- podepisovat nebo vetovat zákony (s výjimkou ústavních)
- jmenovat presidenta a vicepresidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
- jmenovat členy Bankovní rady České národní banky
Pravomoci vyžadující kontrasignaci
- zastupovat stát navenek
- sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy – tuto pravomoc může president delegovat vládě
- vrchní velení ozbrojených sil
- přijímat, pověřovat a odvolávat vedoucí zastupitelských misí
- vyhlásit volby
- jmenovat a povyšovat generály
- propůjčit státní vyznamenání
- jmenovat soudce
- vyhlásit amnestii
- další pravomoci, jsou-li stanoveny zvláštním zákonem
