Občanské právo
Občanské právo (civilistika) je právní odvětví, zabývající se soukromoprávními vztahy.
V nejobecnějším pojetí pokrývá civilistika celou oblast těchto vztahů, častěji se však chápe zúženě a omezuje se na ty vztahy, které nejsou obchodní nebo pracovní a nejsou proto předmětem zájmu zvláštních soukromoprávních odvětví jako je obchodní právo nebo pracovní právo, které jsou pro svůj význam a složitost pojímána samostatně.
Systematika občanského práva se v průběhu věků měnila. Tradiční bylo Gaiovo, dělení na osoby, věci a žaloby. Pandektární nauka, která se promítla do BGB, tripartici nahradila dělením na 5 dílů: obecnou část a zvláštní část: právo závazkové, věcná práva, rodinné právo a právo dědické. Z pedagického hlediska je vhodné vycházet ze systematiky NOZ a občanské právo v užším slova smyslu členit takto:
- obecná část
- zvláštní část
- rodina
- věcná práva: držba, vlastnictví a věcná práva k cizím věcem
- dědictví – je tradiční částí občanského práva. Principy právní úpravy dědění jsou starobylého původu; moderní úprava dědického práva vychází z římského práva.
- závazky: smlouva & delikt
Stranou zůstává směnečné právo a spotřebitelské právo atd.
Civilisté
Civilistika v dnešním pojetí se rozvíjí od konce 18. století. Jedním z prvních moderních civilistů byl Christoph Christian, baron von Dabelow (1768–1830), který vydal System der heutigen Civilrechtsgelahrtheit (Hemmerde und Schwetschke, Halle 1794), ve druhém vydání jako System des gesamten heutigen Civilrechts (1796, 560 pp.).
Za zakladatele české civilistiky je považován Antonín Randa, z pozdějších osobností zde vynikli Jan Krčmář a Jaromír Sedláček. Hlavní veličinou kommunistického občanského práva byl Viktor Knapp. V současné době česká civilistika výraznou a všeobecně uznávanou osobnost postrádá, největší šanci stát se jí má patrně Karel Eliáš.
V poslední době se stále více prosazuje nejmladší generace:
- Filip Melzer z PF UP,[1]
- Petr Tégl z PF UP,[2],
- Petr Bezouška z PF UP,[3],
- Milan Hulmák z PF UP,[4]
- David Elischer z PF UK,[5]
- Ondřej Frinta z PF UK,[6]
- Alexandr Thöndel z PF UK,[7]
- Markéta Selucká z PF MU[8] a
- doc. Kateřina Ronovská z PF MU.[9]
Vady předchozího občanského práva
„Pokud jde o formu smluv a projevů vůle vůbec, poznamenává zdejší právo kult kogentních nařízení písemné formy v míře v evropském kulturním kontextu naprosto nebývalé. Osnova [NOZ] tuto přebujelost odklizuje a povinnost zachovat písemnou formu zachovává jen pro nejnutnější případy (např. zřizování věcných práv k nemovitým věcem, ručitelské prohlášení, uznání dluhu).“[10]
