Soud: Porovnání verzí

Verse z 3. 4. 2009, 14:43

Soud (angl. court, fr. tribunal nebo cour de justice) je instituce (státní úřad v širším smyslu), která poskytuje ochranu porušeným a ohroženým právům fysických a právnických osob a chrání zájmy společnosti tam, kde jí to ukládá zákon.

Základním znakem soudnictví je nezávislost na státu, který u nich pouze vykonává státní správu, avšak do rozhodovací činnosti soudů nesmí nijak zasahovat. Proto jsou soudy způsobilé řešit i takové spory, kdy je jedním z účastníků soudního řízení právě stát, např. ve správním soudnictví a v majetkových sporech, kde jde o majetek, na který si stát činí nárok (typicky restituční spory).

Senát

Soud může rozhodovat v plénu, nebo každý soudce zvlášť jako samosoudce. Někde je soud rozdělen na oddělení (něm. Kammer) nebo senáty (angl. panel of judges).

Česká republika

Soudní soustava

články

1. okresní soud
2. krajský soud
3. vrchní soud
4. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud
5. Ústavní soud

stupně (instance)

1. okresní soud a krajský soud
2. krajský soud a vrchní soud
3. Nejvyšší soud / Nejvyšší správní soud

Soudnictví se obecně člení na civilní (jehož součástí je i soudnictví obchodní, rodinné a dědické), trestní, správní a ústavní, s výjimkou posledně jmenovaného je však v České republice vykonává společný systém obecných soudů. Ten tvoří okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Všechny tyto soudy administrativně řídí (tj. vykonává u nich státní správu) Ministerstvo spravedlnosti.

Mimo tento systém stojí Ústavní soud, který je soudem poskytujícím ochranu porušení základních (ústavních) práv stěžovatele. Ústavní soud Ministerstvu spravedlnosti ani jinému státnímu úřadu nepodléhá.

V zákonem vymezených případech přebírají funkci soudů i jiné orgány veřejné moci, např. obecní úřady poskytují ochranu podle § 5 občanského zákoníku, bezprostřední ochranu je povinna poskytnout policie (státní i obecní) a spory mezi telekomunikačními operátory a jejich zákazníky rozhoduje Český telekomunikační úřad. Vždy však musí mít občan možnost obrátit se se svou věcí na soud (čl. 36 Listiny základních práv a svobod).

Justiční orgán

Zákon č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, zejména jeho § 63 používá pojem justiční orgán. S tím se s jako předběžnou otázkou musel vypořádat NS ČR ve věci Ministerstvo obrany Slovenské republiky v. J. T. ze dne 25. září 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007: "Zákon tedy hovoří o rozhodnutích „justičních orgánů cizího státu“. Justičními orgány má na mysli, jak plyne ze souvislosti jeho ustanovení, soudy a (státní) notářství. Je však možné, že v některých státech přísluší rozhodování o některých občanskoprávních, rodinných, pracovních či jiných obdobných věcech orgánům jiným než těm, které zákon označuje za justiční (např. rozhodnutí správního orgánu ve věcech nezletilých apod.)."

Vizte též

• Evropský soud pro lidská práva, instituce Rady Evropy se sídlem ve Štrasburku
• Evropský soudní dvůr, Soud prvního slyšení, jedna z institucí EU se sídlem v Lucemburku
• Soudní normotvorba

Prameny a literatura

• Jan Kolba: Nezávislost soudní moci – fikce nebo realita? In Právní rozhledy 23/2007, pp. 860–864 = obhajoba soudcokracie
• Pavel Hasenkopf: Ústavní soud zrušil dělbu moci. In Newsletter CEP říjen 2007, pp. 1–3 = kritika soudcokracie (PDF)

Další odkazy

• info o knize Soudcokracie v ČR - fikce, nebo realita
• Správa soudů ve vybraných zemích