Prekluse: Porovnání verzí
(Doplněno) |
(Raději vynecháno) |
||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
* právo na slevu z [[nájem]]ného v případě, že pronajatou [[věc]] nelze užívat ve sjednaném rozsahu, se prekluduje v šestiměsíční [[počítání času|objektivní lhůtě]] | * právo na slevu z [[nájem]]ného v případě, že pronajatou [[věc]] nelze užívat ve sjednaném rozsahu, se prekluduje v šestiměsíční [[počítání času|objektivní lhůtě]] | ||
* domáhat se náhrady škody na pronajaté [[věc]]i má [[pronajímatel]] pouze ve lhůtě šesti měsíců od jejího vrácení | * domáhat se náhrady škody na pronajaté [[věc]]i má [[pronajímatel]] pouze ve lhůtě šesti měsíců od jejího vrácení | ||
| − | |||
* právo na [[odpověď|odpovědi]] nebo [[dodatečné sdělení|dodatečného sdělení]] podle [[tiskový zákon|tiskového zákona]] zaniká ve [[lhůta|lhůtě]] 30 dnů; u [[soud]]u však musí být uplatněno do 15 dnů poté (o účelnosti této úpravy lze však s úspěchem pochybovat, neboť při projednávání [[žaloba|žaloby]] není [[soud]]y vázán žádnou lhůtou a [[rozsudek]] proto nelze očekávat dřív než za několik měsíců až let) | * právo na [[odpověď|odpovědi]] nebo [[dodatečné sdělení|dodatečného sdělení]] podle [[tiskový zákon|tiskového zákona]] zaniká ve [[lhůta|lhůtě]] 30 dnů; u [[soud]]u však musí být uplatněno do 15 dnů poté (o účelnosti této úpravy lze však s úspěchem pochybovat, neboť při projednávání [[žaloba|žaloby]] není [[soud]]y vázán žádnou lhůtou a [[rozsudek]] proto nelze očekávat dřív než za několik měsíců až let) | ||
* preklusivní [[lhůta]] pro podání [[správní žaloba|správní žaloby]] proti [[rozhodnutí]], jímž [[správní úřad]] zakázal konat [[shromáždění občanů]], činí 15 dnů od jeho [[doručení]]; soud musí o takové [[žaloba|žalobě]] rozhodnout do tří dnů | * preklusivní [[lhůta]] pro podání [[správní žaloba|správní žaloby]] proti [[rozhodnutí]], jímž [[správní úřad]] zakázal konat [[shromáždění občanů]], činí 15 dnů od jeho [[doručení]]; soud musí o takové [[žaloba|žalobě]] rozhodnout do tří dnů | ||
Verse z 9. 11. 2005, 17:15
Prekluse je soukromoprávní institut podobný promlčení, jehož účelem je ochrana dlužníka před vymáháním starých dluhů. Stanoví-li zákon, že určité právo musí být vykonáno v určité lhůtě, po jejím uplynutí toto právo zaniká - prekluduje se.
Na rozdíl od promlčení však není prekluse obecná, ale musí být u konkrétního subjektivního práva výslovně stanovena zákonem.
Uplynutím preklusivní lhůty právo zcela zaniká, neexistuje dále ani jako naturální obligace a je-li na jeho základě plněno, vzniká dlužníku vůči věřiteli právo na vydání bezdůvodného obohacení.
Další rozdíl spočívá v tom, že k preklusi práva musí soud nebo úřad přihlédnout z úřední povinnosti, není třeba, aby ji dlužník namítl.
Preklusivní lhůta se nestaví ani nepřerušuje.
Že jde o preklusi a nikoli o promlčení, lze snadno vyčíst ze zákonného textu: je-li zmínka o záníku práva, jedná se o preklusi práva, nikoli o jeho promlčení.
Příklady preklusivních lhůt:
- právo na náhradu škody na vnesených nebo odložených věcech se prekluduje v patnáctidenní subjektivní lhůtě
- právo uplatnit opci na zpětnou koupi prodané věci se prekluduje v jednoroční lhůtě
- právo na slevu z nájemného v případě, že pronajatou věc nelze užívat ve sjednaném rozsahu, se prekluduje v šestiměsíční objektivní lhůtě
- domáhat se náhrady škody na pronajaté věci má pronajímatel pouze ve lhůtě šesti měsíců od jejího vrácení
- právo na odpovědi nebo dodatečného sdělení podle tiskového zákona zaniká ve lhůtě 30 dnů; u soudu však musí být uplatněno do 15 dnů poté (o účelnosti této úpravy lze však s úspěchem pochybovat, neboť při projednávání žaloby není soudy vázán žádnou lhůtou a rozsudek proto nelze očekávat dřív než za několik měsíců až let)
- preklusivní lhůta pro podání správní žaloby proti rozhodnutí, jímž správní úřad zakázal konat shromáždění občanů, činí 15 dnů od jeho doručení; soud musí o takové žalobě rozhodnout do tří dnů
- řadu dalších případů prekluse obsahuje obchodní zákoník a zákoník práce
Některé preklusivní lhůty nejsou stanoveny pevnou délkou trvání, ale jsou stanoveny volně nebo jsou vztaženy k určité právní skutečnosti, takže vznikají poměrně složité právní konstrukce: např. nároky z vady věci se prekludují, pokud je nabyvatel zciziteli nevytkl bez zbytečného odkladu poté, co si měl možnost věc prohlédnout, přičemž právo vady vytknout se samo prekluduje v šestiměsíční lhůtě a související právo na náhradu nutných výdajů se prekluduje za další měsíc po uplynutí lhůty pro vytčení vad.
Z hlediska právní theorie se prekluse pokládá za hmotněprávní institut, kdežto promlčení je procesněprávní (byť má, pokud dlužník promlčení namítne, významné hmotněprávní důsledky) - promlčené právo nezaniká, pouze mu veřejná moc neposkytuje ochranu.
Ve veřejném právu se pojmu prekluse neužívá, povahu prekluse však většinou mívá veřejnoprávní promlčení.
