Prekluse: Porovnání verzí
(Raději vynecháno) |
(Doplněno) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Prekluse''' je [[soukromé právo|soukromoprávní]] [[právní institut|institut]] podobný [[promlčení]], jehož účelem je ochrana [[dlužník]]a před vymáháním starých [[dluh]]ů. Stanoví-li [[zákon]], že určité právo musí být vykonáno v určité [[lhůta|lhůtě]], po jejím uplynutí toto právo zaniká - prekluduje se. | + | '''Prekluse''' (zánik práva) je [[soukromé právo|soukromoprávní]] [[právní institut|institut]] podobný [[promlčení]], jehož účelem je ochrana [[dlužník]]a před vymáháním starých [[dluh]]ů. Stanoví-li [[zákon]], že určité právo musí být vykonáno v určité [[lhůta|lhůtě]], po jejím uplynutí toto právo zaniká - prekluduje se. |
Na rozdíl od [[promlčení]] však není prekluse obecná, ale musí být u konkrétního [[subjektivní právo|subjektivního práva]] výslovně stanovena [[zákon]]em. | Na rozdíl od [[promlčení]] však není prekluse obecná, ale musí být u konkrétního [[subjektivní právo|subjektivního práva]] výslovně stanovena [[zákon]]em. | ||
| − | Uplynutím preklusivní [[lhůta|lhůty]] právo zcela zaniká, neexistuje dále ani jako [[naturální obligace]] a je-li na jeho základě [[plnění|plněno]], vzniká [[dlužník]]u vůči [[věřitel]]i právo na vydání [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]]. | + | Uplynutím preklusivní (propadné) [[lhůta|lhůty]] právo zcela zaniká, neexistuje dále ani jako [[naturální obligace]] a je-li na jeho základě [[plnění|plněno]], vzniká [[dlužník]]u vůči [[věřitel]]i právo na vydání [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]]. |
Další rozdíl spočívá v tom, že k preklusi práva musí [[soud]] nebo [[úřad]] přihlédnout z úřední povinnosti, není třeba, aby ji [[dlužník]] namítl. | Další rozdíl spočívá v tom, že k preklusi práva musí [[soud]] nebo [[úřad]] přihlédnout z úřední povinnosti, není třeba, aby ji [[dlužník]] namítl. | ||
Verse z 9. 11. 2005, 20:48
Prekluse (zánik práva) je soukromoprávní institut podobný promlčení, jehož účelem je ochrana dlužníka před vymáháním starých dluhů. Stanoví-li zákon, že určité právo musí být vykonáno v určité lhůtě, po jejím uplynutí toto právo zaniká - prekluduje se.
Na rozdíl od promlčení však není prekluse obecná, ale musí být u konkrétního subjektivního práva výslovně stanovena zákonem.
Uplynutím preklusivní (propadné) lhůty právo zcela zaniká, neexistuje dále ani jako naturální obligace a je-li na jeho základě plněno, vzniká dlužníku vůči věřiteli právo na vydání bezdůvodného obohacení.
Další rozdíl spočívá v tom, že k preklusi práva musí soud nebo úřad přihlédnout z úřední povinnosti, není třeba, aby ji dlužník namítl.
Preklusivní lhůta se nestaví ani nepřerušuje.
Že jde o preklusi a nikoli o promlčení, lze snadno vyčíst ze zákonného textu: je-li zmínka o záníku práva, jedná se o preklusi práva, nikoli o jeho promlčení.
Příklady preklusivních lhůt:
- právo na náhradu škody na vnesených nebo odložených věcech se prekluduje v patnáctidenní subjektivní lhůtě
- právo uplatnit opci na zpětnou koupi prodané věci se prekluduje v jednoroční lhůtě
- právo na slevu z nájemného v případě, že pronajatou věc nelze užívat ve sjednaném rozsahu, se prekluduje v šestiměsíční objektivní lhůtě
- domáhat se náhrady škody na pronajaté věci má pronajímatel pouze ve lhůtě šesti měsíců od jejího vrácení
- právo na odpovědi nebo dodatečného sdělení podle tiskového zákona zaniká ve lhůtě 30 dnů; u soudu však musí být uplatněno do 15 dnů poté (o účelnosti této úpravy lze však s úspěchem pochybovat, neboť při projednávání žaloby není soudy vázán žádnou lhůtou a rozsudek proto nelze očekávat dřív než za několik měsíců až let)
- preklusivní lhůta pro podání správní žaloby proti rozhodnutí, jímž správní úřad zakázal konat shromáždění občanů, činí 15 dnů od jeho doručení; soud musí o takové žalobě rozhodnout do tří dnů
- řadu dalších případů prekluse obsahuje obchodní zákoník a zákoník práce
Některé preklusivní lhůty nejsou stanoveny pevnou délkou trvání, ale jsou stanoveny volně nebo jsou vztaženy k určité právní skutečnosti, takže vznikají poměrně složité právní konstrukce: např. nároky z vady věci se prekludují, pokud je nabyvatel zciziteli nevytkl bez zbytečného odkladu poté, co si měl možnost věc prohlédnout, přičemž právo vady vytknout se samo prekluduje v šestiměsíční lhůtě a související právo na náhradu nutných výdajů se prekluduje za další měsíc po uplynutí lhůty pro vytčení vad.
Z hlediska právní theorie se prekluse pokládá za hmotněprávní institut, kdežto promlčení je procesněprávní (byť má, pokud dlužník promlčení namítne, významné hmotněprávní důsledky) - promlčené právo nezaniká, pouze mu veřejná moc neposkytuje ochranu.
Ve veřejném právu se pojmu prekluse neužívá, povahu prekluse však většinou mívá veřejnoprávní promlčení.
