Rozhodnutí: Porovnání verzí

Verse z 8. 10. 2006, 18:03

Rozhodnutí je individuální právní akt.

Druhy rozhodnutí

Základní dělení rozhodnutí, resp. přesněji jejich výroků, je na rozhodnutí (výroky) konstitutivní a deklaratorní:

1. Konstitutivní rozhodnutí zakládá (konstituuje) hmotná subjektivní práva a/nebo ukládá hmotné právní povinnosti, které tu předtím nebyly. Příkladem je rozsudek o rozvodu manželství, usnesení o zápisu družstva do obchodního rejstříku nebo rozhodnutí o vydání stavebního povolení. Konstitutivní povahu mají i rozhodnutí ve vykonávacím řízení.
2. Deklaratorní rozhodnutí pouze potvrzuje (deklaruje) již existující hmotná práva a povinnosti. Nově jím vznikají toliko práva a povinnosti procesní povahy, zejména právo navrhnout výkon rozhodnutí v případě, že (hmotněprávní) povinnost nebude splněna dobrovolně. Příkladem je rozsudek nařizující žalovanému splnění povinnosti (např. zaplacení dluhu) nebo rozsudek o určovací žalobě. Deklaratorním rozhodnutím se svou povahou blíží osvědčení, která však – sporně – český právní řád za rozhodnutí nepovažuje.

Některá rozhodnutí však nelze zařadit ani do jedné z těchto kategorií, neboť hmotná práva ani nekonstituují, ani nedeklarují – např. rozsudek, jímž se zamítá žaloba s tím, že účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, zasahuje pouze do sféry procesních práv žalobce, neboť vytváří překážku rei iudicatae. Jiná rozhodnutí (např. o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) nemají ani tento účinek.

Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí

Právní moc a vykonatelnost jsou termíny užívané v procesním právu pro různé modality platnosti a účinnosti rozhodnutí (individuálního právního aktu) vydaného orgánem veřejné moci.

Termín "právní moc" vznikl doslovným překladem německého Rechtskraft a neodpovídá svému denotátu zcela přesně. Ještě méně výstižný je hovorový usus "být v právní moci" (ve skutečnosti nemá pravomocné rozhodnutí "právní moc", ale je samo právem, má "moc práva"). Obsah pojmu pravomocný mnohem lépe postihuje anglické adjektivum final.

Fáse existence rozhodnutí

Podobně jako smlouvy mají i rozhodnutí orgánu veřejné moci (dále jen "rozhodnutí") určitý životní cyklus, v němž hrají právní moc a vykonatelnost roli do jisté míry obdobou platnosti a účinnosti smlouvy.

V nejběžnějších případech je tento cyklus tvořen následujícími fásemi (možné odchylky budou popsány dále):

1. Vydání rozhodnutí. Orgán veřejné moci rozhodnutí (dále jen "orgán") buď ústně vyhlásí (typický způsob pro soudy) nebo je předepsaným způsobem sepíše (zaznamená na vhodný substrát) a vytvoří rozhodnutí v listinné podobě, tzv. písemné vyhotovení (správní úřady). Od této chvíle je orgán rozhodnutím vázán. Vůči ostatnímu světu – a to ani vůči jiným orgánům veřejné moci – však takové rozhodnutí zatím žádné účinky nemá.
2. Oznámení rozhodnutí. Rozhodnutí se doručuje všem osobám, které mají na písemné vyhotovení právo, tj. všem, do jejichž právní sféry rozhodnutí přímo zasahuje tím, že jim zakládá subjektivní práva nebo ukládá povinnosti (recipienti rozhodnutí). Někdy se rozhodnutí oznamuje i dalším osobám, jejichž práva a povinnosti sice přímo neovlivňuje, ale které mají právní zájem na tom, aby s ním byly seznámeny.
3. Právní moc. Není-li proti rozhodnutí možno podat odvolání, rozklad ani stížnost (řádný opravný prostředek) nebo nikdo z oprávněných osob této možnosti nevyužije (případně se jí vzdal), stává se rozhodnutí platným – pravomocným (konečným). Tento okamžik je důležitý z hlediska další existence rozhodnutí, žádné bezprostřední právní účinky však právní moc rozhodnutí nemá (s výjimkou, že právní mocí se překážka litispendence mění na překážku rei iudicatae). Význam právní moci spočívá v tom, že se od ní odvíjejí další právní účinky rozhodnutí – jeho vykonatelnost.
4. Vykonatelnost. K účinnosti – vykonatelnosti – rozhodnutí dochází postupně, podle toho, co jednotlivé výroky rozhodnutí stanoví. V některých případech nastává vykonatelnost současně s právní mocí (např. rozhodnutí, jimiž se recipientovi zakazuje určitá činnosti), v jiných musí mezi právní mocí a vykonatelností uplynout výrokem stanovená lhůta (příkladem je pariční lhůta ve výroku, jímž soud neúspěšnému žalobci nařizuje, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalovanému stanovenou částku jako náhradu nákladů řízení), případně je vykonatelnost stanovena přímo k určitému datu. Až vykonatelností se rozhodnutí stává účinným a v případě, že není splněno dobrovolně, může se stát exekučním titulem ve vykonávacím řízení.
5. Výkon. Vykonatelné rozhodnutí, které bylo plně vykonáno, ať dobrovolně nebo nuceně ve vykonávacím řízení, svůj životní cyklus končí. Formálně zůstává pravomocným a vykonatelným, avšak do právní sféry svých recipientů již nezasahuje, neboť vše, co jim uložilo, bylo splněno.

Z uvedeného cyklu existuje několik výjimek:

• Nemá-li řádný opravný prostředek odkladný účinek nebo orgán odkladný účinek vyloučí, stává se rozhodnutí vykonatelným oznámením (výjimečně už vydáním); vykonatelnost právní moc předchází. V případě, že řádný opravný prostředek uspěje, právní mocí rozhodnutí o něm napadené rozhodnutí vykonatelnosti opět pozbude.
• Vykonatelnost může být na žádost recipienta odložena, např. až do rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku nebo do rozhodnutí o ústavní stížnosti. V některých případech se takové žádosti vyhovuje vždy (např. u přestupkových rozhodnutí, která byla napadena správní žalobou), v jiných se rozhoduje podle konkrétních okolností případu; zpravidla se vykonatelnost odkládá tehdy, způsobil-li by výkon rozhodnutí recipientovi velmi závažnou, popř. nenahraditelnou újmu.
• V trestním řízení se uplatňuje zásada, že právní moc a vykonatelnost rozsudku nebo usnesení, proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek, nastává už vyhlášením. Protože soudy v některých případech v rozporu se zákonem své trestní rozsudky a usnesení doručují až mnoho měsíců po vyhlášení, ztěžuje se tím přístup obviněných k dovolání, neboť v této době jsou obvinění již výrokem rozhodnutí – které dokonce ještě ani fysicky nemusejí mít – vázáni, avšak nemají možnost proti němu jakkoli brojit, protože uplatnění mimořádných opravných prostředků je vázáno na doručení písemného vyhotovení rozsudku nebo usnesení.

Doložka právní moci a vykonatelnosti

Aby recipient mohl rozhodnutí, které mu svědčí, uplatnit v jiném řízení (např. navrhnout jeho nucený výkon) nebo u jiného orgánu veřejné moci, než který je vydal, nestačí, aby předložil jeho písemné vyhotovení se všemi náležitostmi, ale musí prokázat, že rozhodnutí je vykonatelné. To se zpravidla děje vyznačením tzv. doložky právní moci a vykonatelnosti přímo na stejnopis rozhodnutí.

Doložka mívá nejčastěji podobu otisku razítka s malým kulatým státním znakem a se třemi kolonkami, do nichž se vepisuje a) datum právní moci, b) datum vykonatelnosti a c) datum vyznačení doložky (existují i omezené verse razítka, kde je uvedeno pouze datum právní moci nebo datum vykonatelnosti). Z povahy věci vyplývá, že právní moc a vykonatelnost jsou vždy relativní, tzn. mohou být posuzovány jen z hlediska konkrétního recipienta výroku rozhodnutí a má-li rozhodnutí několik výroků, je třeba posuzovat právní moc a vykonatelnost každého výroku zvlášť. Tento způsob vyznačování právní moci a vykonatelnosti je tudíž nedostatečný a může způsobovat komplikace např. za situace, že byl odvoláním napaden jen některý z výroků nebo jen některá jeho část (např. odvolá-li se žalovaný v civilním řízení proti rozsudku, kterým mu bylo uloženo zaplatit 200.000,- Kč, do výše 50.000,- Kč, stává se příslušný výrok po uplynutí odvolací lhůty do výše 150.000,- Kč pravomocným; pokud odvolací soud vyhoví jen z jedné poloviny s tím, že věc vrátí soudu I. stupně, a ve zbytku odvolání zamítne, zvýší se oznámením odvolacího rozhodnutí rozsah právní moci na 175.000,- Kč).

Je-li na rozhodnutí vyznačena jediná doložka, znamená to, že jsou (plně) pravomocné a vykonatelné všechny výroky rozhodnutí, a to vůči všem recipientům; datum, které je v doložce vepsáno, neznamená datum skutečné právní moci nebo vykonatelnosti, ale datum, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným/vykonatelným vůči všem recipientům.

Formální a materiální právní moc/vykonatelnost

Z hlediska nauky se u právní moci i vykonatelnosti rozlišuje formální a materiální složka.

Formální právní moc vyjadřuje, že pravomocné rozhodnutí je konečné, nezměnitelné a (vyjma případu uplatnění mimořádných opravných prostředků) proti němu nelze nijak brojit. Materiální právní moc znamená, že rozhodnutí je pro všechny osoby i orgány veřejné moci závazné a je spojeno s těmi právními účinky, které jsou mu zákonem přiznány – stalo se právem, individuálním právním aktem. Výrazem materiální právní moci je i to, že novému projednání jednou rozhodnuté věci brání překážka rei iudicatae.

Formální vykonatelnost rozhodnutí souvisí s jeho právními účinky: jen vykonatelné rozhodnutí je způsobilé stát se předmětem (nuceného) výkonu a plní-li někdo na základě vykonatelného rozhodnutí, svědčí oběma stranám dobrá víra, že se tak děje po právu. Materiální vykonatelnost rozhodnutí znamená, že rozhodnutí lze skutečně vykonat. Nelze např. vykonat rozhodnutí, přikazující někomu vydat věc, kterou už nemá nebo která byla zničena. Výkon takového rozhodnutí je nemožný a nikdo nemůže být postižen za to, že materiálně nevykonatelné rozhodnutí nesplní. Jiným případem je rozhodnutí, kterým se nařízuje provést takový záznam do katastru nemovitosti, který není v souladu se zákonem (např. příslušná parcela neexistuje nebo jejím knihovním vlastníkem není ten, o němž to rozhodnutí předpokládá, ale třetí osoba, s níž se v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, nejednalo jako s účastníkem).

Materiálně nevykonatelná rozhodnutí nemají žádné právní účinky a lze je – pokud to povinný v zájmu své právní jistoty navrhne – v některých případech odklidit pořadem práva v řízení o žalobě pro zmatečnost.

Vadná doložka právní moci

Poměrně často dochází k situacím, kdy je na rozhodnutí vyznačena doložka právní moci, ač rozhodnutí dosud není pravomocné – nejčastěji se to stává v případech, že některému z recipientů oprávněných podat řádný opravný prostředek bylo doručováno na adresu, na níž již nebydlel, a pošta tuto skutečnost na vrácené zásilce opomněla vyznačit. Soud nebo správní úřad tudíž uplatnil vyvratitelnou právní domněnku, že se recipient na uvedené adrese zdržoval, a měl za to, že rozhodnutí bylo řádně doručeno na základě právní fikce náhradního doručení. Po marném uplynutí odvolací lhůty tedy soud/správní úřad vyznačil na rozhodnutí doložku právní moci, ačkoli rozhodnutí ve skutečnosti pravomocné není.

Při volbě vhodného procesního prostředku, jak takovou situaci z posice účastníka řízení řešit, je nutné si uvědomit, že doložka, jíž se na rozhodnutí vyznačuje právní moc a/nebo vykonatelnost, není sama rozhodnutím, ale pouhým osvědčením právní skutečnosti: nelze ji tedy napadnout opravnými prostředky. Osoba dotčená vadnou doložkou musí buď – je-li to možné – požádat o její zrušení, nebo postupovat tak, jako by doložky nebylo, např. napadnout rozhodnutí, na němž je nesprávně vyznačena právní moc, řádným opravným prostředkem. Odvolací soud nebo správní orgán pak jako předběžnou otázku posoudí, byla-li doložka vyznačena v souladu se zákonem, a dospěje-li k závěru, že tomu tak není, zruší ji a opravný prostředek meritorně projedná.

Účinnost rozhodnutí

Někteří autoři (např. Jiří Boguszak) rozlišují kromě právní moci a vykonatelnosti jako zvláštní kategorii účinnost rozhodnutí, kterou spojují s okamžikem, kdy rozhodnutí nabude právních účinků.

Šablona:Viztéž

• osvědčení