Trest
Trest (angl. obecně punishment (potrestání, odplata), konkrétně penalty (postih)) je vynucené odčinění viny, k polepšení viníka nebo k satisfakci prostřednictvím odplaty. Z hlediska psychologie je trest druh aversivní techniky.
Obsah
Pojetí trestů
Existují dvě základní:
- monistické – jakákoliv reprobace deliktu je trest
- dualistické – trest je jen taková sankce, kterou zákon jako trest označí. Jiné druhy reprobace jsou pouhými opatřeními, které údajně nemají difamační charakter.
Laická i odborná veřejnost[1] v ČR tenduje k dualistickému pojetí trestu, zatímco ve světě je obvyklejší pojetí monistické. Doktrína se však snaží dualistické pojetí modifikovat: "Při tomto pojetí je však třeba uplatnit princip monismu při ukládání trestů a ochranných opatření, tj. ukládat např. zmenšeně příčetnému pachateli podle okolností buď jen trest nebo jen ochranné opatření, zvláště když by i ochranná opatření měla být konstruována tak, aby u nich měla svůj význam i určitá adekvátnost spáchanému činu (viz dále). Stejné pojetí přichází v úvahu i při koncipování detence jako zvláštního ochranného opatření."[2]
Trestní právo
V americkém právu jsou zločiny děleny na 3 nebo 6 stupňů podle závažnosti, od čehož se odvíjí trest. Nejvíce závažné jsou zločiny I. stupně (angl. first degree) nebo třídy A (angl. Class A), nejméně závažné jsou zločiny III. stupně (angl. third degree) nebo třídy E (angl. Class E). V českém právním řádu jsou za trestné činy považovány toliko zločiny a přečiny. Proto o přestupcích bude pojednáno níže.
Druhy trestů stanoví §§ 27 a 71 trestního zákona:
- odnětí svobody
- obecně prospěšné práce
- ztráta čestných titulů a vyznamenání
- ztráta vojenské hodnosti (degradace)
- zákaz činnosti
- propadnutí majetku
- peněžitý trest
- propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
- vyhoštění
- zákaz pobytu
- ochranné léčení
- ochranná výchova
- zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty
V praxi OČTŘ navrhují dosud netrestaným obviněným maximální trest podle vzorce: Od maximálně možného se odečte minimálně možný, např. 5 let - 2 roky = 3 roky. Pokud je možná podmínka, dá se podmínka.
Správní právo
Ačkoliv vyspělé právní řády považují přestupky za trestné činy (crimes) a rozhodovat o nich mohou toliko soudy (tribunály), v postkommunistickém právním myšlení se zahnídila these o ostré hranici mezi přestupkem a přečinem. Zatímco po odsouzení za přečin má pachatel záznam v trestním rejstříku, což má na něj tíživé dopady, někdy i po zahlazení, u přestupků žádná evidence není.
Druhy trestů stanoví §§ 11 a 16 přestupkového zákona:
Kázeňské (disciplinární) právo
Vhodný katalog kárných trestů mají §§ 52 až 60 zákona č. 266/1850 ř. z., organického zákona pro zastupitelství státní:[3]
- napomenutí = upozornění na stanovenou povinnost
- výtka = konstatování porušení stanovené povinnosti
- domluva = varování před přísnějšími tresty
- srážka ze služného
- propuštění ze služby
Církevní právo
V církevním právu jsou dva základní druhy trestů:
- censura (k polepšení) – cann. 1331–1335 CIC 1983: exkommunikace (excommunicatio) – za kacířství je automaticky (can. 1364 § 1), interdikt (interdictum) a suspense (suspensio). Censura nebo jiný spravedlivý trest je trest za výchovu dětí v jiném než katholickém náboženství (in religione acatholica, can. 1366), za odvolání k ekumenickému koncilu nebo sboru biskupů proti rozhodnutí papeže (can. 1372).
- trest odčiňující (k odplatě, pl. poenae expiatoriae) – cann. 1336–1338 CIC 1983:
- zákaz nebo příkaz zdržovat se na určitém místě nebo území,
- odnětí moci, úřadu, služby, práva, výsady, oprávnění, milosti, titulu, odznaků, dokonce i čistě čestných,
- zákaz vykonávat všechno, co je uvedeno pod n. 2 nebo zákaz vykonávat to na určitém místě nebo mimo určité místo; zákazy tohoto druhu nikdy nejsou pod trestem neplatnosti úkonu,
- přeložení z trestu na jiný úřad, nebo
- propuštění z duchovního stavu.
Vizte též
Další odkazy
- Trest. In Ottův slovník naučný
- Otakar Liška: Vykonané tresty smrti Československo 1918–1989 (doc, 3 MB)
- Pavla Koucká: Jak správně trestat dítě - odborný psychologický článek o rozdílu mezi trestem a jinou sankcí. Zatímco trest s reprobovaným jednáním bezprostředně nesouvisí, jiná sankce je přirozeným důsledkem jednání.