Lex Masaryk: Porovnání verzí
(poznámky dole) |
(* ''lex Havel'') |
||
| (Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
</div> | </div> | ||
| − | V [[důvodová zpráva|důvodové zprávě]] k zákonu stojí: ''"K všeobecným oslavám osmdesátých narozenin prvého občana a prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka připojuje se s vděčností a nadšením i Národní shromáždění, jež podle ústavy slučuje v sobě svobodně volené zástupce celého státu. Jest záhodno, aby tak učinilo ve formě nejslavnostnější a nejtrvalejší, kterou ústava mu poskytuje, totiž ve formě zákona."'' [http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/3vo/tisky/T0111_00.htm] | + | V [[důvodová zpráva|důvodové zprávě]] k zákonu stojí: ''"K všeobecným oslavám osmdesátých narozenin prvého občana a prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka připojuje se s vděčností a nadšením i Národní shromáždění, jež podle ústavy slučuje v sobě svobodně volené zástupce celého státu. Jest záhodno, aby tak učinilo ve formě nejslavnostnější a nejtrvalejší, kterou ústava mu poskytuje, totiž ve formě zákona."''[http://www.senat.cz/zajimavosti/tisky/3vo/tisky/T0111_00.htm] |
| + | |||
| + | Projednávání osnovy zákona bylo orgií patolízalství: ''"Život našeho presidenta je hodným, aby o něm bylo přednášeno na školách kulturního lidstva jako o příkladu a vzoru. Vyšed z řad tenkráte ještě porobeného pracujícího lidu, stal se zakladatelem státu a jeho hlavou. Byl politickým učitelem, mravním obroditelem a kulturním vůdcem svého národa. Byl jedním z mužů, kteří dali světové válce její program a cíl. Všude pronikal a vítězil svou hlubokou mravní opravdovostí, svou bezpříkladnou pracovitostí, svou universální vzdělaností, svou vášnivou touhou po osvobození všech porobených národů i lidí, svou ničím nepřekonatelnou vírou v poslání a vítězství humanity a demokracie. Byl vůdcem v boji za svobodu a stal se voleným vůdcem ve svobodném státě. Náš president je však také spolubudovatelem celého nového světa duchovního. Dožil se vítězství svých myšlenek a dožívá se jich upevnění a rozkvětu v době poválečné. Se zadostiučiněním může se radovati ze stálého pokroku demokracie politické, hospodářské i sociální, z celé nově se tvořící mravní a ideové osnovy nových řádů světa, jich poměru národa k národu a člověka k člověku."''[http://psp.cz/eknih/1929ns/se/stenprot/018schuz/s018001.htm] | ||
''Lex Masaryk'', resp. ustanovení jeho § 1 odst. 1, je příkladem nesprávného použití formy zákona pro politickou proklamaci, která – pokud je vůbec přípustné, aby [[zákonodárný sbor]] jako celek takové politické gesto učinil – měla mít vhodnější formu [[usnesení]]. Příslušné ustanovení je daleko spíš [[vyznamenání]]m než [[právní norma|právní normou]] (státní vyznamenání se však v dobře přijetí zákona ještě neudělovala) a je otázkou, zda je vůbec [[ústava|ústavně]] konformní deklarovat [[právní předpis|právním předpisem]] hodnocení historické osobnosti, protože ''[[stricto sensu]]'' je tak omezována [[svoboda projevu]] a [[svoboda vědeckého bádání]]. Samotná věta o Masarykových zásluhách přitom může být jen těžko zpochybněna. | ''Lex Masaryk'', resp. ustanovení jeho § 1 odst. 1, je příkladem nesprávného použití formy zákona pro politickou proklamaci, která – pokud je vůbec přípustné, aby [[zákonodárný sbor]] jako celek takové politické gesto učinil – měla mít vhodnější formu [[usnesení]]. Příslušné ustanovení je daleko spíš [[vyznamenání]]m než [[právní norma|právní normou]] (státní vyznamenání se však v dobře přijetí zákona ještě neudělovala) a je otázkou, zda je vůbec [[ústava|ústavně]] konformní deklarovat [[právní předpis|právním předpisem]] hodnocení historické osobnosti, protože ''[[stricto sensu]]'' je tak omezována [[svoboda projevu]] a [[svoboda vědeckého bádání]]. Samotná věta o Masarykových zásluhách přitom může být jen těžko zpochybněna. | ||
| − | Přesto (nebo právě proto) byl zákon ve své době terčem časté kritiky a mezi Masarykovými odpůrci na levici i na pravici vzbudil velkou nevoli. Např. český katolický spisovatel Jakub Deml po Masarykově smrti napsal svému příznivci: ''„Pan Vavřín Matušina zasloužil se o českou knihu. Tak by se to muselo napsat, kdyby si byl všecky zásluhy nebyl pro sebe uzákonil T. G. M. největší škůdce národa.“'' <ref>Jabůrek, M.: ''Antisemitismus Jakuba Demla ve spisech Trestní komise ONV Velké Meziříčí a MLS Jihlava''. In: Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu. Židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha-Opava 2002.</ref> | + | Přesto (nebo právě proto) byl zákon ve své době terčem časté kritiky a mezi Masarykovými odpůrci na levici i na pravici politického spektra vzbudil velkou nevoli. Např. český katolický spisovatel Jakub Deml po Masarykově smrti napsal svému příznivci: ''„Pan Vavřín Matušina zasloužil se o českou knihu. Tak by se to muselo napsat, kdyby si byl všecky zásluhy nebyl pro sebe uzákonil T. G. M. největší škůdce národa.“''<ref>Jabůrek, M.: ''Antisemitismus Jakuba Demla ve spisech Trestní komise ONV Velké Meziříčí a MLS Jihlava''. In: Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu. Židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha-Opava 2002.</ref> |
| + | |||
| + | Protože ustanovení § 1 odst. 1 není [[právní norma|právní normou]], není za jeho porušení stanovena ani [[sankce]]: je to ''[[lex imperfecta]]''. Po vzoru ''lex Masaryk'' byl v r. 1939 sněmem Slovenského státu schválen ''[[lex Hlinka]]''. Po vzoru ''lex Masaryk'' byl v r. 2004 schválen ještě kontroversněji přijímaný ''[[lex Beneš]]''. Soudce [[Jan Musil]] označil v § 22 svého [[dissent]]u k ''Melčák v. Parlament'' zákony o zásluhách za jedinečné zákony s kuriosním obsahem.[http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=63462] | ||
| − | + | Podobný ''lex Masaryk'' je zákon č. 318/1920 Sb. z. a n., o čestném daru prvnímu presidentu Československé republiky, jehož § 1 stanovil: "Vládě se ukládá, aby prvnímu presidentu Československé republiky věnovala čestný dar a určila jeho způsob." Dále zákon č. 23/1930 Sb. z. a n., o věnování na oslavu 80. narozenin prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka, jímž TGM dostal od státu 20 000 000 Kč, a zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi, jímž bylo TGM officiálně poděkováno a podle jeho § 2 "ponechávají se [mu] na dožití presidentský plat a sídlo na zámku Lánech." | |
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
| Řádka 24: | Řádka 28: | ||
* ''[[lex Štefánik]]'' | * ''[[lex Štefánik]]'' | ||
* ''[[lex Beneš]]'' | * ''[[lex Beneš]]'' | ||
| + | * ''[[lex Havel]]'' | ||
; ostatní odkazy | ; ostatní odkazy | ||
* [[mrtvá litera]] | * [[mrtvá litera]] | ||
* ''[[lex Schwarzenberg]]'' (konfiskační zákon) | * ''[[lex Schwarzenberg]]'' (konfiskační zákon) | ||
| + | * ''[[lex Mareš]]'' (zákon o univerzitách) | ||
=== Poznámky === | === Poznámky === | ||
<references/> | <references/> | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Správní právo]] |
[[Kategorie:Právní dějiny]] | [[Kategorie:Právní dějiny]] | ||
[[cs:Lex Masaryk]] | [[cs:Lex Masaryk]] | ||
Aktuální verse z 1. 2. 2012, 16:11
Lex Masaryk se neoficiálně nazývá dosud platný zákon č. 22/1930 Sb. z. a n., o zasluhách T. G. Masaryka.
Zákon má dva paragrafy:
(1) T. G. Masaryk zasloužil se o stát.
(2) Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.
Zákon tento provede vláda.
V důvodové zprávě k zákonu stojí: "K všeobecným oslavám osmdesátých narozenin prvého občana a prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka připojuje se s vděčností a nadšením i Národní shromáždění, jež podle ústavy slučuje v sobě svobodně volené zástupce celého státu. Jest záhodno, aby tak učinilo ve formě nejslavnostnější a nejtrvalejší, kterou ústava mu poskytuje, totiž ve formě zákona."[1]
Projednávání osnovy zákona bylo orgií patolízalství: "Život našeho presidenta je hodným, aby o něm bylo přednášeno na školách kulturního lidstva jako o příkladu a vzoru. Vyšed z řad tenkráte ještě porobeného pracujícího lidu, stal se zakladatelem státu a jeho hlavou. Byl politickým učitelem, mravním obroditelem a kulturním vůdcem svého národa. Byl jedním z mužů, kteří dali světové válce její program a cíl. Všude pronikal a vítězil svou hlubokou mravní opravdovostí, svou bezpříkladnou pracovitostí, svou universální vzdělaností, svou vášnivou touhou po osvobození všech porobených národů i lidí, svou ničím nepřekonatelnou vírou v poslání a vítězství humanity a demokracie. Byl vůdcem v boji za svobodu a stal se voleným vůdcem ve svobodném státě. Náš president je však také spolubudovatelem celého nového světa duchovního. Dožil se vítězství svých myšlenek a dožívá se jich upevnění a rozkvětu v době poválečné. Se zadostiučiněním může se radovati ze stálého pokroku demokracie politické, hospodářské i sociální, z celé nově se tvořící mravní a ideové osnovy nových řádů světa, jich poměru národa k národu a člověka k člověku."[2]
Lex Masaryk, resp. ustanovení jeho § 1 odst. 1, je příkladem nesprávného použití formy zákona pro politickou proklamaci, která – pokud je vůbec přípustné, aby zákonodárný sbor jako celek takové politické gesto učinil – měla mít vhodnější formu usnesení. Příslušné ustanovení je daleko spíš vyznamenáním než právní normou (státní vyznamenání se však v dobře přijetí zákona ještě neudělovala) a je otázkou, zda je vůbec ústavně konformní deklarovat právním předpisem hodnocení historické osobnosti, protože stricto sensu je tak omezována svoboda projevu a svoboda vědeckého bádání. Samotná věta o Masarykových zásluhách přitom může být jen těžko zpochybněna.
Přesto (nebo právě proto) byl zákon ve své době terčem časté kritiky a mezi Masarykovými odpůrci na levici i na pravici politického spektra vzbudil velkou nevoli. Např. český katolický spisovatel Jakub Deml po Masarykově smrti napsal svému příznivci: „Pan Vavřín Matušina zasloužil se o českou knihu. Tak by se to muselo napsat, kdyby si byl všecky zásluhy nebyl pro sebe uzákonil T. G. M. největší škůdce národa.“[1]
Protože ustanovení § 1 odst. 1 není právní normou, není za jeho porušení stanovena ani sankce: je to lex imperfecta. Po vzoru lex Masaryk byl v r. 1939 sněmem Slovenského státu schválen lex Hlinka. Po vzoru lex Masaryk byl v r. 2004 schválen ještě kontroversněji přijímaný lex Beneš. Soudce Jan Musil označil v § 22 svého dissentu k Melčák v. Parlament zákony o zásluhách za jedinečné zákony s kuriosním obsahem.[3]
Podobný lex Masaryk je zákon č. 318/1920 Sb. z. a n., o čestném daru prvnímu presidentu Československé republiky, jehož § 1 stanovil: "Vládě se ukládá, aby prvnímu presidentu Československé republiky věnovala čestný dar a určila jeho způsob." Dále zákon č. 23/1930 Sb. z. a n., o věnování na oslavu 80. narozenin prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka, jímž TGM dostal od státu 20 000 000 Kč, a zákon č. 232/1935 Sb. z. a n., o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi, jímž bylo TGM officiálně poděkováno a podle jeho § 2 "ponechávají se [mu] na dožití presidentský plat a sídlo na zámku Lánech."
Vizte též
- zákony o zásluhách
- ostatní odkazy
- mrtvá litera
- lex Schwarzenberg (konfiskační zákon)
- lex Mareš (zákon o univerzitách)
Poznámky
- ↑ Jabůrek, M.: Antisemitismus Jakuba Demla ve spisech Trestní komise ONV Velké Meziříčí a MLS Jihlava. In: Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu. Židovská problematika a antisemitismus ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945-1948. Praha-Opava 2002.
