Veřejný pořádek: Porovnání verzí

Verse z 19. 4. 2011, 14:12

Veřejný pořádek (angl. public order; v jiném významu public policy, fr. ordre public, něm. öffentliche Ordnung) patří mezi tzv. neurčité pojmy správního práva. Ačkoli není v žádném právním předpisu definován, operuje s ním celá řada právních norem.

Obvykle je jím míněn ideální stav společnosti, který se vyznačuje řádem, bezpečností a klidem – takovou definici však v právní normě použít nelze, protože jde fakticky o definici kruhem.

K ochraně veřejného pořádku jsou příslušné v prvé řadě policie, státní i obecní, a orgány obcí.

Pojem veřejného pořádku v českém právním řádu

Vedle zákona o Policii České republiky a o obecní policii se pojem veřejného pořádku vyskytuje zejména v těchto dalších právních předpisech a normách:

1. v obecním řízení se stanoví, že obec může upravit záležitosti veřejného pořádku obecně závaznou vyhláškou (viz dále)
2. zákon o přestupcích obsahuje marginální rubriku "Přestupky proti veřejnému pořádku"; žádný konkrétní přestupek (s nevýznamnou výjimkou drážního přestupku) však pomocí tohoto pojmu definován není
3. zájem na ochraně veřejného pořádku je jedním z důvodů, umožňujících vyloučit veřejnost z jednání soudu
4. s ohledem na ochranu veřejného pořádku lze v nezbytných případech omezit svobodu náboženského vyznání, svobodu pohybu, svobodu shromažďování a svobodu spolčování, včetně práva na sdružování v odborech; tato ustanovení, obsažená v Listině základních práv a svobod, však zdůrazňují, že musí jít o opatření subsidiární, v demokratické společnosti nezbytné
5. cizinecký zákon umožňuje z důvodu ohrožení veřejného pořádku nevpustit cizince na území České republiky nebo jej adminstrativně vyhostit (viz dále)
6. nelze pořádat veřejnou sbírku k účelu, který je v rozporu s ochranou veřejného pořádku
7. nemůže vzniknout a působit církev nebo náboženská společnost, jejíž učení nebo činnost je v rozporu s ochranou veřejného pořádku
8. obchodní zákoník stanoví, že soud prohlásí obchodní společnost za neplatnou, jestliže předmět jejího podnikání odporuje veřejnému pořádku
9. v mezinárodním právu soukromém se kautela veřejného pořádku uplatňuje na několika místech:
   • české orgány neposkytnou právní pomoc formou dožádání, pokud se požadovaný úkon příčí domácímu veřejnému pořádku
   • v řízení se nepoužije právního předpisu cizího státu, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení České republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat (příslušná marginální rubrika zní "Veřejný pořádek")
   • nebude uznáno ani vykonáno cizozemské rozhodnutí, jestliže by se jeho uznání příčilo domácímu veřejnému pořádku
10. obdobně se neuzná a nevykoná cizozemský rozhodčí nález, který odporuje veřejnému pořádku

Historicky významné je použití pojmu veřejného pořádku v ustanovení § 26 Všeobecného zákoníku občanského, podle něhož jsou nepřípustné právnické osoby, které je "zřejmě příčí veřejnému pořádku".

Výkladové obtíže

Neurčitost pojmu veřejný pořádek vede k celé řadě výkladových problémů. Známé jsou např. potíže v otázce obecně závazných vyhlášek vydávaných obcemi. Podle ustanovení § 10 písm. a) obecního zřízení může obec stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány. Tato právní norma je nepochopením maximy, že právo je minimem morálky, a proto jsou dobré mravy pouhý korrektiv, nikoliv paralelní právní systém, který by měl být právem vynucován.

Toto ustanovení bylo některými obcemi vyloženo extensivně a např. město Cheb vyhláškou č. 3/2003 zakázalo na veřejných prostranstvích ve městě ponechávat volně pobíhat zvířata, žebrat, prodávat, podávat nebo konsumovat alkoholické nápoje. Ústavní soud tuto vyhlášku svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 50/03 v příslušných částech zrušil, když dospěl k závěru, že tato úprava není ústavně konformní, neboť obec jí překročila zákonné zmocnění (viz článek Žebrota).

Další problémy vyvolává nejasnost pojmu veřejný pořádek v ustanovení § 9 odst. 1 písm. l) cizineckého zákona, které umožňuje odepřít cizinci vstup na území České republiky, jestliže je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit výkon soudních či správních rozhodnutí. Policie toto ustanovení vykládá značně extensivně a na jeho základě v určitých obdobích (např. konání technoparty) odpírá vstup na území republiky velkému počtu osob, u nichž při osobní prohlídce zjistí, že u sebe mají materiály s politickým obsahem, tudíž má podezření, že by se v České republice zúčastnily občanských shromáždění.

Jestliže cizinec "úmyslně ohrozí veřejný pořádek" [§ 19 odst. 1 písm. a) cizineckého zákona], může jej policie administrativně vyhostit: v r. 2000 tak bylo vyhoštěno cca 1 000 účastníků pražských demonstrací proti zasedání Mezinárodního měnového fondu-Světové banky, avšak když jedna z vyhoštěných účastnic toto rozhodnutí napadla správní žalobou, soud jí dal za pravdu a rozhodnutí jako nezákonné zrušil, neboť pouhá účast na demonstraci nemůže být posuzována jako narušení veřejného pořádku.

Čas od času se lze setkat se zneužíváním ochrany veřejného pořádku v případech shromáždění občanů, která obecní úřady zakazují z důvodu, že by jejich konání mohlo narušit veřejný pořádek: jak však vyplývá z ustanovení čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, takový výklad vybočuje daleko mimo ústavní rámec – každé občanské shromáždění představuje nutně narušení veřejného pořádku a zakázat je lze jen tehdy, kdyby to bylo opatření v demokratické společnosti zcela nezbytné pro ochranu ústavním řádem chráněných hodnot.

Karel Eliáš v důvodové zprávě k § 1 NOZ napsal: „Veřejný pořádek se osnova nepokouší blíže definovat, neboť to v právní normě není možné, stejně jako není možné právní normou definovat dobré mravy. Orientačně lze vyjít z pojetí, že veřejný pořádek není kategorie vlastní jen právu veřejnému, nýbrž že se jedná o kategorii prostupující celé právo, a že se jedná o pravidla, na nichž leží právní základy společenského řádu zdejší společnosti.“ Veřejný pořádek je centrální pojem NOZ, neboť rozpor pouze s ním, nikoliv s běžnou kogentní normou, způsobuje neplatnost právního jednání.

Vizte též

• obecně závazná vyhláška
• žebrota
• shromáždění občanů

Další odkazy

• public order crime (anglicky)
• public policy – pojem, který je rovněž překládán jako "veřejný pořádek" (§ 36 ZMPS) (anglicky)
• D. T. D. v. Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie – rozsáhlý historický exkurs
• Vítězslav Němčák: Zákaz nošení burky ve Francii – applikace veřejného pořádku v praxi