Poslanecká sněmovna: Porovnání verzí
(Interwiki) |
(Logičtější pořadí sekcí) |
||
| Řádka 20: | Řádka 20: | ||
Vedle toho má Poslanecká sněmovna některé nestandardní pravomoci, např. kontrolovat [[zpravodajská služba|zpravodajské služby]] nebo volit členy různých veřejných orgánů (např. [[Rada pro rozhlasové a televisní vysílání|Rady pro rozhlasové a televisní vysílání]]). Právě tato její poslední pravomoc vyvolává kontroverse, neboť [[soud]]y vycházejí z [[judikatura|judikaturně]] podepřeného stanoviska, že nejsou oprávněny přezkoumávat rozhodnutí komor Parlamentu a jejích orgánů. Neboť však jde fakticky o individuální [[správní akt]]y, svědčí dotčeným osobám právo na soudní přezkum z ustanovení čl. 36 odst. 2 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]]. | Vedle toho má Poslanecká sněmovna některé nestandardní pravomoci, např. kontrolovat [[zpravodajská služba|zpravodajské služby]] nebo volit členy různých veřejných orgánů (např. [[Rada pro rozhlasové a televisní vysílání|Rady pro rozhlasové a televisní vysílání]]). Právě tato její poslední pravomoc vyvolává kontroverse, neboť [[soud]]y vycházejí z [[judikatura|judikaturně]] podepřeného stanoviska, že nejsou oprávněny přezkoumávat rozhodnutí komor Parlamentu a jejích orgánů. Neboť však jde fakticky o individuální [[správní akt]]y, svědčí dotčeným osobám právo na soudní přezkum z ustanovení čl. 36 odst. 2 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]]. | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
== Ustavení a rozpuštění Sněmovny == | == Ustavení a rozpuštění Sněmovny == | ||
| Řádka 42: | Řádka 34: | ||
Od r. 1997 se vedou polemiky o tom, že uvedený výčet možností není dostatečný a neumožňuje rychlé vypsání nových voleb v případě, že jejich výsledek neumožňuje sestavit vládu. Zatím však žádné řešení v tomto směru přijato nebylo. | Od r. 1997 se vedou polemiky o tom, že uvedený výčet možností není dostatečný a neumožňuje rychlé vypsání nových voleb v případě, že jejich výsledek neumožňuje sestavit vládu. Zatím však žádné řešení v tomto směru přijato nebylo. | ||
| + | |||
| + | == Jednání Sněmovny == | ||
| + | |||
| + | Veškerá činnost Poslanecké sněmovny se řídí jejím [[jednací řád|jednacím řádem]], jenž je vydán ve formě zákona a obsahuje velmi detailní procedurální pravidla, která se stala vzorem pro jednací řády mnoha dalších [[veřejné právo|veřejnoprávních]] i [[soukromé právo|soukromoprávních]] [[kolektivní orgán|kolektivních orgánů]]. Základní pravidla pro činnost Poslanecké sněmovny vyplývají přímo z [[Ústava|Ústavy]]. | ||
| + | |||
| + | Zasedání Sněmovny jsou stálá (lze je však na omezenou dobu přerušit) a člení se do jednotlivých schůzí. Ty trvají různě dlouho, od několika minut v případě, že není schválen pořad jednání, po několik týdnů, výjimečně i měsíců. Na jedné schůzi se obvykle projedná 100–200 bodů. | ||
| + | |||
| + | Schůze Sněmovny a jejích orgánů jsou [[zásadně]] veřejné, veřejnost však může být v zákonem stanoveným případech z určitého jednání nebo jeho části vyloučena. Neveřejná jsou ze zákona zasedání týkající se disciplinárních záležitosti, zasedání mandátového a imunitního výboru, organisačního výboru, vyšetřovacích komisí a zasedání podvýborů. | ||
== Orgány a poslanecké kluby == | == Orgány a poslanecké kluby == | ||
Verse z 7. 10. 2006, 06:33
Poslanecká sněmovna je dolní komora českého Parlamentu. Tvoří ji 200 poslanců volených ve všeobecných volbách na funkční období čtyř let.
Někdy se Poslanecká sněmovna označuje jako "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky", to je však poněkud redundantní: žádný jiný orgán poslaneckou sněmovnu nemá a česká Ústava hovoří pouze o Poslanecké sněmovně. Od této delší formy je odvozena rovněž zkratka PSP ČR, kterou Sněmovna pro své označování používá.
Název "Poslanecká sněmovna" by se s ohledem na její jedinečnost měla psát vždy s velkým počátečním písmenem; naproti tomu ve slově "sněmovna", které není přesným označením tohoto orgánu, je velké písmeno nepovinné.
Obsah
Pravomoci
Jako dolní komora Parlamentu se Poslanecká sněmovna podílí rozhodující měrou na přijímání zákonů; Senát funguje pouze jako korektiv a ačkoli má právo vetovat kterýkoli zákon s výjimkou státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, v případě převážné většiny zákonů Senát tohoto svého práva nevyužívá a do legislativního procesu se nezapojuje.
Standardně jsou návrhy zákonů Poslanecké sněmovně předkládány vládou, zákonodárná inicitativa přísluší však mimo jiné i každému jednotlivému poslanci nebo skupině poslanců: kvalita takových předloh, zejména v případě častých a nesystémových novelisací komplexních kodexů, byla však v minulosti mnohokrát kritisována a od této praxe se proto postupně upouští.
Poslanecká sněmovna může vedle schvalování zákonů přijímat usnesení, ta však bývají proklamativní, neboť kromě zákonem stanovených případů nemají právní závaznost.
Významné pravomoci příslušejí Sněmovně při kontrole vlády, které vyslovuje na počátku jejího funkčního období důvěru a poté může kdykoli vyvolat její demisi, vysloví-li jí nedůvěru. Každý poslanec má právo kteréhokoli člena vlády interpelovat.
Sněmovna spolu se Senát (parlament)em, na společné schůzi, volí presidenta.
Sněmovna je oprávněna zřizovat vyšetřovací komise, které mají vyšetřovací pravomoci odpovídající orgánům činným v trestním řízení. Tato možnost byla sice již několikrát využita (např. v případě hledání viníků neúspěchu České republiky v mezinárodní arbitráži týkající se TV Nova), žádné vyšetřování však doposud nepřineslo hmatatelné výsledky, proto se vytvořilo obecné povědomí, že zřízení vyšetřovací komise znamená, že problém se "zamete pod koberec". V jiných zemích, např. v USA, jsou naproti tomu parlamentní vyšetřovací komise velmi obávané a efektivní.
Vedle toho má Poslanecká sněmovna některé nestandardní pravomoci, např. kontrolovat zpravodajské služby nebo volit členy různých veřejných orgánů (např. Rady pro rozhlasové a televisní vysílání). Právě tato její poslední pravomoc vyvolává kontroverse, neboť soudy vycházejí z judikaturně podepřeného stanoviska, že nejsou oprávněny přezkoumávat rozhodnutí komor Parlamentu a jejích orgánů. Neboť však jde fakticky o individuální správní akty, svědčí dotčeným osobám právo na soudní přezkum z ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ustavení a rozpuštění Sněmovny
Sněmovna zahajuje svou činnost po volbách z iniciativy presidenta, který svolá její zasedání.
Rozpuštěna může být presidentem, a to ve vyjmenovaných případech:
- vláda nezíská na třetí pokus její důvěru
- Sněmovna se neusnese do tří měsíců o návrhu zákona, s nímž vláda spojila otázku důvěry
- zasedání sněmovny je přerušeno na delší dobu, než připouští Ústava
- Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší dobu než tři měsíce usnášeníschopná
Rozpuštění Poslanecké sněmovny není přípustné v posledních třech měsících jejího funkčního období.
Od r. 1997 se vedou polemiky o tom, že uvedený výčet možností není dostatečný a neumožňuje rychlé vypsání nových voleb v případě, že jejich výsledek neumožňuje sestavit vládu. Zatím však žádné řešení v tomto směru přijato nebylo.
Jednání Sněmovny
Veškerá činnost Poslanecké sněmovny se řídí jejím jednacím řádem, jenž je vydán ve formě zákona a obsahuje velmi detailní procedurální pravidla, která se stala vzorem pro jednací řády mnoha dalších veřejnoprávních i soukromoprávních kolektivních orgánů. Základní pravidla pro činnost Poslanecké sněmovny vyplývají přímo z Ústavy.
Zasedání Sněmovny jsou stálá (lze je však na omezenou dobu přerušit) a člení se do jednotlivých schůzí. Ty trvají různě dlouho, od několika minut v případě, že není schválen pořad jednání, po několik týdnů, výjimečně i měsíců. Na jedné schůzi se obvykle projedná 100–200 bodů.
Schůze Sněmovny a jejích orgánů jsou zásadně veřejné, veřejnost však může být v zákonem stanoveným případech z určitého jednání nebo jeho části vyloučena. Neveřejná jsou ze zákona zasedání týkající se disciplinárních záležitosti, zasedání mandátového a imunitního výboru, organisačního výboru, vyšetřovacích komisí a zasedání podvýborů.
Orgány a poslanecké kluby
V čele Poslanecké sněmovny stojí předseda a proměnný počet místopředsedů.
Sněmovna zřizuje stálé komise a výbory, jejichž počet není rovněž přesně stanoven. Jednací řád stanoví pouze povinnost ustavit mandátový a imunitní výbor, petiční výbor, organisační výbor, rozpočtový výbor a volební výbor. Výbory mohou podle potřeby zřizovat podvýbory. Dočasný charakter mají vyšetřovací komise.
Poslanci sdružení v jednotlivých politických stranách se mohou sdružovat v poslaneckých klubech. Těm vedle hmotného zajištění (např. zvláštní jednací místnosti, automobily, sekretariáty apod.) přiznává jednací řád i určité procedurální výhody, např. jejich předsedové smějí v rozpravě vystoupit přednostně před řadovými poslanci.
Poslanecká imunita
Poslanci jsou po dobu výkonu svého mandátu chráněni velmi širokou imunitou, jež se vztahuje na jejich trestné činy i přestupky. Přestupky poslanců řeší sama Sněmovna prostřednictvím svého mandátového a imunitního výboru, aby mohlo být zahájeno trestní stíhání poslance, musí to schválit plénum Sněmovny. Není-li poslanec vydán, je jeho stíhání pro daný skutek navždy vyloučeno, a v důsledku aplikace zásady beneficia cohaesionis jsou navždy beztrestní i jeho případní spolupachatelé.
Za projevy na půdě Sněmovny nejsou poslanci trestně odpovědní vůbec.
Poslanecké výsady jsou v České republice tradičně zneužívány a bývají předmětem časté veřejné kritiky. Ačkoli tradičním smyslem imunity, jež je dnes mnohými pokládána za archaický institut, má být ochrana před persekucí oposice ze strany vlády, Sněmovna nevydává své členy ke stíhání ani pro běžnou trestnou činnost (způsobení dopravní nehody pod vlivem alkoholu).
Naopak poslanec Miroslav Sládek (SRP-RSČ) byl v r. 1997 vydán k trestnímu stíhání pro politický projev týkající se Česko-německé deklarace, tedy za jednání, které imunitou chráněno být mělo.
Třebaže všechny politické strany bez výjimky – zejména v předvolebním období – prohlašují, že se zasadí o omezení poslanecké imunity, Sněmovna společně se Senátem při hlasování takové návrhy pravidelně zamítá.
Historie
Poslanecká sněmovna vznikla 1. ledna 1993 transformací České národní rady v souvislosti s rozpadem federace. Protože politické strany nominovaly ve volbách v červnu 1992 své špičky převážně do horní komory, Federálního shromáždění, které po rozdělení federace bez náhrady zaniklo, vznikla netypická situace, že zákonodárci nově vzniklého státu představovali vesměs "druhou ligu" stranické politiky. Do sněmovny se tak nedostali např. Miroslav Grebeníček, Zdeněk Jičínský, Josef Lux, Václav Klaus, Ivan Kočárník, Valtr Komárek, Miroslav Macek, Miloslav Ransdorf a další přední představitelé tehdejší politiky. Volby v r. 1996, v nichž ze 200 poslanců obhájilo mandát pouze 78, tuto nestandardní situaci zvrátily.
V dosavadní historii se Poslanecká sněmovna vyznačuje poměrně značnou stabilitou. Ze všech jejích období bylo kratší než čtyřleté zatím pouze jedno, v letech 1996–1998.
