Amnestie
Amnestie (z řeckého αμνηστία = zapomnětlivost, angl. amnesty, fr. amnistie, něm. Amnestie) je rozhodnutí o hromadném prominutí trestu spojené se zahlazením odsouzení pro trestný čin, pro který byl trest uložen (agraciace), a obvykle rovněž rozhodnutí, aby se trestní stíhání v případech, na které amnestie dopadá, nezahajovalo nebo pokud bylo zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice). Některé jazyky, např. angličtina, rozlišují mírnější formu amnestie, jejíž součástí není zahlazení odsouzení; v takovém případě se hovoří o clemency law.
Amnestie je tradiční prerogativa směřující ke zmírnění tvrdosti zákona a vyhrazená panovníkovi, který amnestii uděloval nejčastěji v souvislosti s počátkem své vlády, tj. s nástupem na trůn. V České republice přísluší právo udělovat amnestii presidentu republiky. Pro vyhlášení amnestie je potřebná kontrasignace předsedy vlády, přičemž předchozí svolení vlády k premiérovu kroku není potřebné. Přes kontrasignaci se stále jedná o úkon presidenta republiky.
Ačkoli trestněprávní následky odsouzení jsou v důsledku amnestie zahlazeny, zůstávají následky občanskoprávní (zejména povinnost nahradit škodu, popř. odčinit zásah do práva na ochranu osobnosti)[1] a dotčen není dopad odsouzení ani na možnost získat zbrojní průkaz. To je jedním z důvodů, proč amnestie (ve formě abolice) vyžaduje vždy souhlas amnestovaného. Není-li souhlas udělen, trestní řízení pokračuje dál, o trestu však není rozhodováno ani v případě, že je obviněný shledán vinným. Jde-li o amnestii postihující pravomocně uložené tresty (agraciaci), souhlas odsouzeného s účastí na amnestii se nevyžaduje a odsouzený tak může být amnestován i proti své vůli. Možné a časté jsou amnestie vázané na podmínky, např. že amnestovaný se po stanovenou dobu nesmí dopustit nového trestného činu; pokud jsou tyto podmínky porušeny, zbytek trestu se vykoná nebo trestní stíhání pokračuje.
Podle mnohých názorů (např. Petr Uhl) je amnestie archaismus neodpovídající republikánskému způsobu vlády, který by měl být – minimálně ve formě abolice – z právního řádu odstraněn. Abolici článkem I bodem 55 ústavního zákona č. 90/2001 Z. z. zrušilo Slovensko, druhý nástupnický stát bývalého Československa, kde článek 102 odst. 1 písm. i) ústavy původně zněl: „udeľuje amnestiu, odpúšťa a zmierňuje tresty uložené trestnými súdmi a nariaďuje, aby sa trestné konanie nezačínalo, alebo aby sa v ňom nepokračovalo, a zahládza tresty“, zatímco dnešní písmeno j) zní: „odpúšťa a zmierňuje tresty uložené súdmi v trestnom konaní a zahládza odsúdenie formou individuálnej milosti alebo amnestie“.[2]
Obsah
Přehled některých československých a českých amnestií od roku 1918
- Amnestií z 5. listopadu 1918 (nařízení Národního výboru Československého č. 28/1918 Sb. z. a n.) byly amnestovány trestné činy směřující proti zájmům Rakouska-Uherska, mj. rušení veřejného pokoje, vyzvědačství, povstání, vzbouření, shluknutí, rozšiřování nesprávných pověstí, urážka úřední osoby, mísení se do výkonu úředního, urážlivé nebo vzpurné chování podřízeného proti představenému v úřadě a celá řada trestných činů vojenských. Dále byly amnestovány všechny další trestné činy, pokud byly spáchány a) z bídy, b) z mladické nerozvážnosti, c) z rozčilení vyvolaného válečnými poměry nebo d) z pohnutek politických.
- z 21. ledna 1919
- z 22. července 1919 o vojenské službě za první světové války
- z 21. října 1919 za politické trestné činy
- z 27. května 1920 za politické trestné činy[3]
- z 13. února 1922 za nepokoje v roce 1920
- z 5. června 1922 pro vojáky
- z 24. července 1922 za zatajování zásob obilí a luštěnin ze sklizně 1920
- z 2. září 1924 za přečiny proti výrobě, prodeji a přechovávání radiotelegrafů a radiotelefonů, stejně jako přečinů jejich dovozu z ciziny nebo jejich nedovolené výroby a prodeje
- z 14. července 1925 za delikty z konfliktu s Polskem od 28. října 1918 do 10. srpna 1920
- z 2. června 1927 za politické trestné činy
- z 19. října 1928[4]
- z 16. června 1934 za politické trestné činy
- z 14. prosince 1935 za politické trestné činy
- z 6. března 1937 za politické trestné činy
- z 16. dubna 1938 za politické trestné činy
- z 7. října 1938 za politické trestné činy[5]
- z 2. prosince 1938 za politické trestné činy
- z 31. prosince 1938 za politické trestné činy
- z 13. července 1939 č. 192/1939 Sb. z. a n. – daňová
- z 29. listopadu 1939 č. 290/1939 Sb. z. a n. – devisová
- z 24. prosince 1941 pro vojáky
Poválečné
- z 31. července 1945 – všeobecná
- Amnestie ze 29. srpna 1945 (rozhodnutí presidenta republiky č. 243/1945 Ú. l.) prominula tresty pro plenění a obdobné vojenské trestné činy, pokud byly spáchány před 5. květnem 1945; tresty do pěti let byly amnestovány zcela, delší tresty byly zkráceny o polovinu.
- Amnestie z 8. května 1946, vyhlášená u příležitosti prvního výročí konce války zákonem č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, amnestovala "jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů" (viz též článek Rehabilitace).
- 19. června 1948 dvě separátní amnestie po Gottwaldově nástupu
- 4. května 1953 (1/1953 Ú. l.) po úmrtí Klementa Gottwalda: třetina trestu, nejméně rok (dva u mladistvých); propuštění těžce nemocných a starších 60 let (u žen 55); zmírnění doživotí na 20 let. Vyloučena velezrada, sabotáž, vyzvědačství, obdobné činy, trestný čin podle zákona na ochranu míru č. 165/1950 Sb a tresty za rozkrádání a poškozování národního majetku delší pěti let
- 9. května 1955
- 9. května 1957
- První amnestie presidenta Antonína Novotného z 9. května 1960 (rozhodnutí č. 54/1960 Sb.), vyhlášená u příležitosti 15. výročí konce druhé světové války, prominula tresty za protistátní trestné činy (kromě případů, že šlo o "přímé agenty imperialistických rozvědek, teroristy, sabotéry, záškodníky a organizátory nebezpečných protistátních skupin" apod.) a za řadu dalších trestných činů. Šlo o nejrozsáhlejší amnestii od r. 1946 až do pádu komunistického režimu v r. 1989.
- Druhá Novotného amnestie z 9. května 1962 (rozhodnutí č. 46/1962 Sb.), vyhlášená u příležitosti 17. výročí konce druhé světové války, prominula tresty za trestné činy pobuřování, zneužívání náboženské funkce, hanobení republiky a jejího představitele, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, opuštění republiky, vniknutí na území republiky, poškozování zájmů republiky v cizině, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, hanobení národa, rasy a přesvědčení, nedovoleného ozbrojování a šíření poplašné zprávy ve výměře do jednoho roku odnětí svobody. Z amnestie byli expressis verbis vyloučeni "sabotéři naší socialistické výstavby a jejich pomocníci", "pachatelé teroristických akcí, pokud při jejich provádění použili zbraně nebo výbušniny", "přímí agenti imperialistických rozvědek, kteří plnili nebo aspoň počali plnit úkoly, jimiž byli pověřeni" atp.
- Třetí a poslední amnestie presidenta Novotného z 9. května 1965 (rozhodnutí č. 43/1965 Sb.), vyhlášená u příležitosti 20. výročí konce druhé světové války, prominula tresty nebo jejich části do jednoho roku odnětí svobody.
- První, nejrozsáhlejší amnestie presidenta Ludvíka Svobody z 9. května 1968 (rozhodnutí č. 55/1968 Sb.), vyhlášená "v roce 50. výročí vzniku samostatného státu" (fakticky ovšem u příležitosti Svobodovy inaugurace), prominula tresty za trestný čin opuštění republiky, z trestů za protistátní trestné činy byly prominuty tři roky, dále byli amnestováni všichni pachatelé takových trestných činů, kteří si odpykali aspoň osm let odnětí svobody, a u ostatních trestných činů byl prominut jeden rok.
- Druhá amnestie presidenta Ludvíka Svobody ze 27. května 1969, č. 52/1969 Sb., vyhlášená "v zájmu usnadnění návratu do vlasti československým občanům, kteří bez povolení opustili území Československé socialistické republiky nebo bez povolení československých úřadů zůstali v cizině", prominula tresty za trestný čin opuštění republiky.
- Rozhodnutí presidenta republiky z 23. února 1973, č. 10/1973 Sb., vyhlášené u příležitosti 25. výročí převzetí moci komunisty (tzv. "Vítězného února"), prominulo některé tresty odnětí svobody do dvou let za méně závažné činy prvotrestaných. Reálně šlo především o nedovolené opuštění republiky, přičemž emigrantů se amnestie týkala, pouze pokud se do konce roku vrátili zpět do Československa. Vzhledem k politické situace v zemi okupované sovětskými vojsky byl dopad této amnestie, stejně jako předchozí, zcela marginální; z emigrace se vrátilo jisté množství veřejně neznámých osob
- Rozhodnutím presidenta republiky, zastoupeného předsedou vlády, z 8. května 1975, č. 45/1975 Sb., vyhlášeným u příležitosti 30. výročí – jak stojí v rozhodnutí – osvobození Československa Sovětskou armádou, byly prominuty tresty odnětí svobody za přečiny a trestné činy se sazbou do 3 let (s řadou výjimek), nápravná opatření a peněžité tresty.
- Rozhodnutím presidenta republiky z 8. května 1980, č. 52/1980 Sb., vyhlášeným u příležitosti 35. výročí konce druhé světové války (v dobové dikci "vyvrcholení národně osvobozeneckého boje českého a slovenského lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou"), byly amnestovány tresty do tří let u nedbalostních deliktů a do jednoho roku u ostatních trestných činů.
- Rozsahem stejná amnestie byla vyhlášena o pět let později, rozhodnutím presidenta republiky z 8. května 1985, č. 38/1985 Sb., u příležitosti 40. výročí konce války.
- Poslední amnestie před pádem komunistického režimu, provedená rozhodnutím presidenta republiky ze 27. října 1988, č. 167/1988 Sb., vyhlášeným u příležitosti 70. výročí vzniku Československa a 20. výročí vyhlášení federace, prominula některé nepodmíněné tresty za úmyslné trestné činy do dvou let, za nedbalostní trestné činy do tří let a dále všechny trestné činy emigrantské; šlo o reakci režimu na vzrůstající společenské napětí a sílící kritiku toho, že ČSSR nedodržuje své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv.
- Rozhodnutím presidenta republiky z 8. prosince 1989, č. 150/1989 Sb., které vyhlásil president Husák dva dny před svou abdikací, byla provedena generální amnestie politických trestných činů. Byly to zejména podvracení republiky, pobuřování, zneužívání náboženské funkce, hanobení republiky a jejího představitele, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, opuštění republiky, poškozování zájmů republiky v cizině, odnětí věci hospodářskému určení, nedovolené podnikání, útok na státní orgán a orgán společenské organizace, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi a hanobení národa, rasy a přesvědčení.
- Svou první a nejrozsáhlejší amnestii vyhlásil president Václav Havel 1. ledna 1990 u příležitosti svého zvolení do funkce (rozhodnutí presidenta republiky, publikované jako první v částce 1/1990 Sbírky zákonů). Při ní byly prominuty tresty do dvou let u úmyslných trestných činů, resp. do tří let u nedbalostních trestných činů a v případě trestů úhrnných a souhrnných. Masivní nárůst kriminality, k němuž po propuštění 23 260 osob (více než dvou třetin všech vězňů) došlo, se stal důvodem široké kritiky Havlova rozhodnutí.
- Druhá Havlova amnestie z 16. února 1990 (třetí od konce částky 10/1990) se týkala nedovoleného držení střelných zbraní při jejich odevzdání od 1. ledna do 1. března
- Třetí Havlova amnestie ze 3. února 1993 (rozhodnutí č. 56/1993 Sb.), vyhlášená u příležitosti jeho zvolení presidentem České republiky, prominula tresty za nedbalostní trestné činy se sazbou do tří let odnětí svobody.
- Čtvrtá amnestie presidenta Havla ze 3. února 1998 (rozhodnutí č. 20/1998 Sb.), vyhlášená na počátku druhého Havlova funkčního období, prominula tresty nebo jejich části ve výměře do šesti měsíců a provedla abolici u trestných činů se sazbou do dvou let odnětí svobody.
- President Václav Klaus jako historicky první hlava státu při svém nástupu do funkce r. 2003 amnestii nevyhlásil (nepočítaje Husáka, který vystřídal Svobodu těsně po amnestii z května 1975). Učinil tak až před odchodem z funkce s oficiálním odůvodněním dvacátého výročí samostatné republiky 1. ledna 2013 (rozhodnutí č. 1/2013 Sb.). Široké kritiky došla abolice trestních řízení táhnoucích se déle než 8 let, jež postihla řadu politicky citlivých případů velké hospodářské kriminality.
Vizte též
Poznámky pod čarou
- ↑ § 112 OZ 1964 a Rc 31/1974 – http://www.najpravo.sk/slovnik/a/adhezne-konanie.html
- ↑ http://www.klasici.sk/old/publikovanie/zakony/ustava_sr.pdf
- ↑ http://psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1690_00.htm
- ↑ http://psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t1961_00.htm
- ↑ http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Odsun2.htm http://psp.cz/eknih/1945pns/tisky/t0173_00.htm
Literatura
- Lenka Marečková: Milosti. Ohnisko lidství v trestním právu. Academia, Praha 2007
Další odkazy
- Radek Slabotinský: Amnestie prezidenta republiky v letech 1960 a 1962 a rehabilitace politických vězňů v 60. letech 20. století – disertační práce, obsahuje stručný přehled všech československých amnestií, včetně prvorepublikových
- přehled všech amnestií 1945–2002 na starém serveru MS ČR (http://194.213.41.20/justice/ms.nsf/TiskoveZpravy/668B70AC906F8EE4C1256CE000408238 )
- Amnestie. In Ottův slovník naučný II, p. 181
- novinový přehled vyhlašování amnestií v různých zemích, ČTK 4. 1. 2013
- obhajoba Klausovy amnestie ministrem spravedlnosti Blažkem na mimořádné schůzi PSP
- Amnestie vyhlášená prezidentem republiky z hlediska čísel a struktury (MS ČR)
- http://www.lidovky.cz/amnestii-jsem-nepsal-brani-se-hasenkopf-fcm-/zpravy-domov.aspx?c=A130120_103801_ln_domov_khu