Amnestie

(Přesměrováno z Amnestie a milost)
Přejít na: navigace, hledání

Amnestie (z řeckého αμνηστία = zapomnětlivost, angl. amnesty, fr. amnistie, něm. Amnestie) je rozhodnutí o hromadném prominutí trestu spojené se zahlazením odsouzení pro trestný čin, pro který byl trest uložen (agraciace), a obvykle rovněž rozhodnutí, aby se trestní stíhání v případech, na které amnestie dopadá, nezahajovalo nebo pokud bylo zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice). Některé jazyky, např. angličtina, rozlišují mírnější formu amnestie, jejíž součástí není zahlazení odsouzení; v takovém případě se hovoří o clemency law.

Amnestie je tradiční prerogativa směřující ke zmírnění tvrdosti zákona a vyhrazená panovníkovi, který amnestii uděloval nejčastěji v souvislosti s počátkem své vlády, tj. s nástupem na trůn. V České republice přísluší právo udělovat amnestii presidentu republiky. Pro vyhlášení amnestie je potřebná kontrasignace předsedy vlády, přičemž předchozí svolení vlády k premiérovu kroku není potřebné. Přes kontrasignaci se stále jedná o úkon presidenta republiky.

Ačkoli trestněprávní následky odsouzení jsou v důsledku amnestie zahlazeny, zůstávají následky občanskoprávní (zejména povinnost nahradit škodu, popř. odčinit zásah do práva na ochranu osobnosti)[1] a dotčen není dopad odsouzení ani na možnost získat zbrojní průkaz. To je jedním z důvodů, proč amnestie (ve formě abolice) vyžaduje vždy souhlas amnestovaného. Není-li souhlas udělen, trestní řízení pokračuje dál, o trestu však není rozhodováno ani v případě, že je obviněný shledán vinným. Jde-li o amnestii postihující pravomocně uložené tresty (agraciaci), souhlas odsouzeného s účastí na amnestii se nevyžaduje a odsouzený tak může být amnestován i proti své vůli. Možné a časté jsou amnestie vázané na podmínky, např. že amnestovaný se po stanovenou dobu nesmí dopustit nového trestného činu; pokud jsou tyto podmínky porušeny, zbytek trestu se vykoná nebo trestní stíhání pokračuje.

Podle mnohých názorů (např. Petr Uhl) je amnestie archaismus neodpovídající republikánskému způsobu vlády, který by měl být – minimálně ve formě abolice – z právního řádu odstraněn. Abolici článkem I bodem 55 ústavního zákona č. 90/2001 Z. z. zrušilo Slovensko, druhý nástupnický stát bývalého Československa, kde článek 102 odst. 1 písm. i) ústavy původně zněl: „udeľuje amnestiu, odpúšťa a zmierňuje tresty uložené trestnými súdmi a nariaďuje, aby sa trestné konanie nezačínalo, alebo aby sa v ňom nepokračovalo, a zahládza tresty“, zatímco dnešní písmeno j) zní: „odpúšťa a zmierňuje tresty uložené súdmi v trestnom konaní a zahládza odsúdenie formou individuálnej milosti alebo amnestie“.[2]

Přehled některých československých a českých amnestií od roku 1918

  1. Amnestií z 5. listopadu 1918 (nařízení Národního výboru Československého č. 28/1918 Sb. z. a n.) byly amnestovány trestné činy směřující proti zájmům Rakouska-Uherska, mj. rušení veřejného pokoje, vyzvědačství, povstání, vzbouření, shluknutí, rozšiřování nesprávných pověstí, urážka úřední osoby, mísení se do výkonu úředního, urážlivé nebo vzpurné chování podřízeného proti představenému v úřadě a celá řada trestných činů vojenských. Dále byly amnestovány všechny další trestné činy, pokud byly spáchány a) z bídy, b) z mladické nerozvážnosti, c) z rozčilení vyvolaného válečnými poměry nebo d) z pohnutek politických.
  2. z 21. ledna 1919
  3. z 22. července 1919 o vojenské službě za první světové války
  4. z 21. října 1919 za politické trestné činy
  5. z 27. května 1920 za politické trestné činy[3]
  6. z 13. února 1922 za nepokoje v roce 1920
  7. z 5. června 1922 pro vojáky
  8. z 24. července 1922 za zatajování zásob obilí a luštěnin ze sklizně 1920
  9. z 2. září 1924 za přečiny proti výrobě, prodeji a přechovávání radiotelegrafů a radiotelefonů, stejně jako přečinů jejich dovozu z ciziny nebo jejich nedovolené výroby a prodeje
  10. z 14. července 1925 za delikty z konfliktu s Polskem od 28. října 1918 do 10. srpna 1920
  11. z 2. června 1927 za politické trestné činy
  12. z 19. října 1928[4]
  13. z 16. června 1934 za politické trestné činy
  14. z 14. prosince 1935 za politické trestné činy
  15. z 6. března 1937 za politické trestné činy
  16. z 16. dubna 1938 za politické trestné činy
  17. z 7. října 1938 za politické trestné činy[5]
  18. z 2. prosince 1938 za politické trestné činy
  19. z 31. prosince 1938 za politické trestné činy
  20. z 13. července 1939 č. 192/1939 Sb. z. a n. – daňová
  21. z 29. listopadu 1939 č. 290/1939 Sb. z. a n. – devisová
  22. z 24. prosince 1941 pro vojáky

Poválečné

  1. z 31. července 1945 – všeobecná
  2. Amnestie ze 29. srpna 1945 (rozhodnutí presidenta republiky č. 243/1945 Ú. l.) prominula tresty pro plenění a obdobné vojenské trestné činy, pokud byly spáchány před 5. květnem 1945; tresty do pěti let byly amnestovány zcela, delší tresty byly zkráceny o polovinu.
  3. Amnestie z 8. května 1946, vyhlášená u příležitosti prvního výročí konce války zákonem č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků, amnestovala "jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů" (viz též článek Rehabilitace).
  4. 19. června 1948 dvě separátní amnestie po Gottwaldově nástupu
  5. 4. května 1953 (1/1953 Ú. l.) po úmrtí Klementa Gottwalda: třetina trestu, nejméně rok (dva u mladistvých); propuštění těžce nemocných a starších 60 let (u žen 55); zmírnění doživotí na 20 let. Vyloučena velezrada, sabotáž, vyzvědačství, obdobné činy, trestný čin podle zákona na ochranu míru č. 165/1950 Sb a tresty za rozkrádání a poškozování národního majetku delší pěti let
  6. 9. května 1955
  7. 9. května 1957
  8. První amnestie presidenta Antonína Novotného z 9. května 1960 (rozhodnutí č. 54/1960 Sb.), vyhlášená u příležitosti 15. výročí konce druhé světové války, prominula tresty za protistátní trestné činy (kromě případů, že šlo o "přímé agenty imperialistických rozvědek, teroristy, sabotéry, záškodníky a organizátory nebezpečných protistátních skupin" apod.) a za řadu dalších trestných činů. Šlo o nejrozsáhlejší amnestii od r. 1946 až do pádu komunistického režimu v r. 1989.
  9. Druhá Novotného amnestie z 9. května 1962 (rozhodnutí č. 46/1962 Sb.), vyhlášená u příležitosti 17. výročí konce druhé světové války, prominula tresty za trestné činy pobuřování, zneužívání náboženské funkce, hanobení republiky a jejího představitele, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, opuštění republiky, vniknutí na území republiky, poškozování zájmů republiky v cizině, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, hanobení národa, rasy a přesvědčení, nedovoleného ozbrojování a šíření poplašné zprávy ve výměře do jednoho roku odnětí svobody. Z amnestie byli expressis verbis vyloučeni "sabotéři naší socialistické výstavby a jejich pomocníci", "pachatelé teroristických akcí, pokud při jejich provádění použili zbraně nebo výbušniny", "přímí agenti imperialistických rozvědek, kteří plnili nebo aspoň počali plnit úkoly, jimiž byli pověřeni" atp.
  10. Třetí a poslední amnestie presidenta Novotného z 9. května 1965 (rozhodnutí č. 43/1965 Sb.), vyhlášená u příležitosti 20. výročí konce druhé světové války, prominula tresty nebo jejich části do jednoho roku odnětí svobody.
  11. První, nejrozsáhlejší amnestie presidenta Ludvíka Svobody z 9. května 1968 (rozhodnutí č. 55/1968 Sb.), vyhlášená "v roce 50. výročí vzniku samostatného státu" (fakticky ovšem u příležitosti Svobodovy inaugurace), prominula tresty za trestný čin opuštění republiky, z trestů za protistátní trestné činy byly prominuty tři roky, dále byli amnestováni všichni pachatelé takových trestných činů, kteří si odpykali aspoň osm let odnětí svobody, a u ostatních trestných činů byl prominut jeden rok.
  12. Druhá amnestie presidenta Ludvíka Svobody ze 27. května 1969, č. 52/1969 Sb., vyhlášená "v zájmu usnadnění návratu do vlasti československým občanům, kteří bez povolení opustili území Československé socialistické republiky nebo bez povolení československých úřadů zůstali v cizině", prominula tresty za trestný čin opuštění republiky.
  13. Rozhodnutí presidenta republiky z 23. února 1973, č. 10/1973 Sb., vyhlášené u příležitosti 25. výročí převzetí moci komunisty (tzv. "Vítězného února"), prominulo některé tresty odnětí svobody do dvou let za méně závažné činy prvotrestaných. Reálně šlo především o nedovolené opuštění republiky, přičemž emigrantů se amnestie týkala, pouze pokud se do konce roku vrátili zpět do Československa. Vzhledem k politické situace v zemi okupované sovětskými vojsky byl dopad této amnestie, stejně jako předchozí, zcela marginální; z emigrace se vrátilo jisté množství veřejně neznámých osob
  14. Rozhodnutím presidenta republiky, zastoupeného předsedou vlády, z 8. května 1975, č. 45/1975 Sb., vyhlášeným u příležitosti 30. výročí – jak stojí v rozhodnutí – osvobození Československa Sovětskou armádou, byly prominuty tresty odnětí svobody za přečiny a trestné činy se sazbou do 3 let (s řadou výjimek), nápravná opatření a peněžité tresty.
  15. Rozhodnutím presidenta republiky z 8. května 1980, č. 52/1980 Sb., vyhlášeným u příležitosti 35. výročí konce druhé světové války (v dobové dikci "vyvrcholení národně osvobozeneckého boje českého a slovenského lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou"), byly amnestovány tresty do tří let u nedbalostních deliktů a do jednoho roku u ostatních trestných činů.
  16. Rozsahem stejná amnestie byla vyhlášena o pět let později, rozhodnutím presidenta republiky z 8. května 1985, č. 38/1985 Sb., u příležitosti 40. výročí konce války.
  17. Poslední amnestie před pádem komunistického režimu, provedená rozhodnutím presidenta republiky ze 27. října 1988, č. 167/1988 Sb., vyhlášeným u příležitosti 70. výročí vzniku Československa a 20. výročí vyhlášení federace, prominula některé nepodmíněné tresty za úmyslné trestné činy do dvou let, za nedbalostní trestné činy do tří let a dále všechny trestné činy emigrantské; šlo o reakci režimu na vzrůstající společenské napětí a sílící kritiku toho, že ČSSR nedodržuje své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv.
  18. Rozhodnutím presidenta republiky z 8. prosince 1989, č. 150/1989 Sb., které vyhlásil president Husák dva dny před svou abdikací, byla provedena generální amnestie politických trestných činů. Byly to zejména podvracení republiky, pobuřování, zneužívání náboženské funkce, hanobení republiky a jejího představitele, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, opuštění republiky, poškozování zájmů republiky v cizině, odnětí věci hospodářskému určení, nedovolené podnikání, útok na státní orgán a orgán společenské organizace, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi a hanobení národa, rasy a přesvědčení.
  19. Svou první a nejrozsáhlejší amnestii vyhlásil president Václav Havel 1. ledna 1990 u příležitosti svého zvolení do funkce (rozhodnutí presidenta republiky, publikované jako první v částce 1/1990 Sbírky zákonů). Při ní byly prominuty tresty do dvou let u úmyslných trestných činů, resp. do tří let u nedbalostních trestných činů a v případě trestů úhrnných a souhrnných. Masivní nárůst kriminality, k němuž po propuštění 23 260 osob (více než dvou třetin všech vězňů) došlo, se stal důvodem široké kritiky Havlova rozhodnutí.
  20. Druhá Havlova amnestie z 16. února 1990 (třetí od konce částky 10/1990) se týkala nedovoleného držení střelných zbraní při jejich odevzdání od 1. ledna do 1. března
  21. Třetí Havlova amnestie ze 3. února 1993 (rozhodnutí č. 56/1993 Sb.), vyhlášená u příležitosti jeho zvolení presidentem České republiky, prominula tresty za nedbalostní trestné činy se sazbou do tří let odnětí svobody.
  22. Čtvrtá amnestie presidenta Havla ze 3. února 1998 (rozhodnutí č. 20/1998 Sb.), vyhlášená na počátku druhého Havlova funkčního období, prominula tresty nebo jejich části ve výměře do šesti měsíců a provedla abolici u trestných činů se sazbou do dvou let odnětí svobody.
  23. President Václav Klaus jako historicky první hlava státu při svém nástupu do funkce r. 2003 amnestii nevyhlásil (nepočítaje Husáka, který vystřídal Svobodu těsně po amnestii z května 1975). Učinil tak až před odchodem z funkce s oficiálním odůvodněním dvacátého výročí samostatné republiky 1. ledna 2013 (rozhodnutí č. 1/2013 Sb.). Široké kritiky došla abolice trestních řízení táhnoucích se déle než 8 let, jež postihla řadu politicky citlivých případů velké hospodářské kriminality.

Vizte též

Poznámky pod čarou

  1. § 112 OZ 1964 a Rc 31/1974 – http://www.najpravo.sk/slovnik/a/adhezne-konanie.html
  2. http://www.klasici.sk/old/publikovanie/zakony/ustava_sr.pdf
  3. http://psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t1690_00.htm
  4. http://psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t1961_00.htm
  5. http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Odsun2.htm http://psp.cz/eknih/1945pns/tisky/t0173_00.htm

Literatura

  • Lenka Marečková: Milosti. Ohnisko lidství v trestním právu. Academia, Praha 2007

Další odkazy