Soud
Soud (angl. court, fr. tribunal nebo cour de justice) je instituce (státní úřad v širším smyslu), která poskytuje ochranu porušeným a ohroženým právům fysických a právnických osob a chrání zájmy společnosti tam, kde jí to ukládá zákon.
Základním znakem soudnictví je nezávislost na státu, který u nich pouze vykonává státní správu, avšak do rozhodovací činnosti soudů nesmí nijak zasahovat. Proto jsou soudy způsobilé řešit i takové spory, kdy je jedním z účastníků soudního řízení právě stát, např. ve správním soudnictví a v majetkových sporech, kde jde o majetek, na který si stát činí nárok (typicky restituční spory).
Obsah
Senát
Soud může rozhodovat v plénu, nebo každý soudce zvlášť jako samosoudce. Někde je soud rozdělen na oddělení nebo senáty (něm. Kammer, angl. panel of judges, fr. chambre).
Česká republika
Soudní soustava
- články
- stupně (instance)
Soudnictví se obecně člení na civilní (jehož součástí je i soudnictví obchodní, rodinné a dědické), trestní, správní a ústavní, s výjimkou posledně jmenovaného je však v České republice vykonává společný systém obecných soudů. Ten tvoří okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Všechny tyto soudy administrativně řídí (tj. vykonává u nich státní správu) Ministerstvo spravedlnosti.
Mimo tento systém stojí Ústavní soud, který je soudem poskytujícím ochranu porušení základních (ústavních) práv stěžovatele. Ústavní soud Ministerstvu spravedlnosti ani jinému státnímu úřadu nepodléhá.
V zákonem vymezených případech přebírají funkci soudů i jiné orgány veřejné moci, např. obecní úřady poskytují ochranu podle § 5 občanského zákoníku, bezprostřední ochranu je povinna poskytnout policie (státní i obecní) a spory mezi telekomunikačními operátory a jejich zákazníky rozhoduje Český telekomunikační úřad. Vždy však musí mít občan možnost obrátit se se svou věcí na soud (čl. 36 Listiny základních práv a svobod).
Více než 3článková soudní soustava je nevhodná, neboť články by měly kopírovat stupně. Vrchní soudy by měly být zrušeny bez náhrady;[1] ústavní soud by měl být sloučen s nejvyšším soudem.
Justiční orgán
Zákon č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, zejména jeho § 63 používá pojem justiční orgán. S tím se s jako předběžnou otázkou musel vypořádat NS ČR ve věci Ministerstvo obrany Slovenské republiky v. J. T. ze dne 25. září 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007: "Zákon tedy hovoří o rozhodnutích „justičních orgánů cizího státu“. Justičními orgány má na mysli, jak plyne ze souvislosti jeho ustanovení, soudy a (státní) notářství. Je však možné, že v některých státech přísluší rozhodování o některých občanskoprávních, rodinných, pracovních či jiných obdobných věcech orgánům jiným než těm, které zákon označuje za justiční (např. rozhodnutí správního orgánu ve věcech nezletilých apod.)."
Vizte též
- Evropský soud pro lidská práva, instituce Rady Evropy se sídlem ve Štrasburku
- Evropský soudní dvůr, Soud prvního slyšení, jedna z institucí EU se sídlem v Lucemburku
- Soudní normotvorba
- Vazba#Justiční excessy v ČR
- Kmetský soud
- Soudní rejstřík
- Seznam slavných případů
Prameny a literatura
- zákon č. 217/1896 ř. z., jímž vydávají se předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a řádě jednacím soudů (zákon o organisaci soudní)
- Jan Kolba: Nezávislost soudní moci – fikce nebo realita? In Právní rozhledy 23/2007, pp. 860–864 = obhajoba soudcokracie
- Pavel Hasenkopf: Ústavní soud zrušil dělbu moci. In Newsletter CEP říjen 2007, pp. 1–3 = kritika soudcokracie (PDF)
Další odkazy
- info o knize Soudcokracie v ČR - fikce, nebo realita
- Správa soudů ve vybraných zemích
- zákon č. 217/1896 ř.z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů (zákon o soudní organisaci)
- Aleš Rozehnal: veřejnost a přímé přenosy